V každé zemi si katolická inkvizice vychytala určitý fenomén, který podle jejího názoru ohrožoval církev nejvíce. Ve Španělsku pronásledovala konvertované židy a muslimy, v Itálii si brala na mušku renesanční intelektuály a na Maltě se zabývala magií a čarodějnictvím. Zřejmě tu nebylo nic jiného, co by stálo za pozornost. Nerodili se tu nebezpeční reformátoři ani filosofové plní kacířských myšlenek. Maltský lid byl prostý, chodil poctivě do kostela a zároveň věřil na kouzla a čáry.
Jak zachránit čest rodiny? Sveďte všechno na čarodějnici!
Pokud byl inkvizitor zaníceným teologem lačným diskusí o náboženských otázkách na vysoké úrovni, působení na Maltě pro něj bylo jako za trest. Jestliže se ale vyžíval v drbech o mezilidských vztazích, cítil se tu jako ryba ve vodě. "Představte si, že moje švagrová Lauria, ctihodná to panna, se tajně schází s doktorem! Taková andělská bytost! Sama od sebe by k hříšným stykům nikdy nesvolila, to ji určitě Margarita uhranula, však víte, ta čarodějnice! Doktor si to u ní objednal," hřímal počestný občan Domenico Carceppo.
Dotyčná Margarita toho měla na svědomí mnohem víc. Jistému Damianu Cassarovi například na přání jeho žárlivé partnerky přivodila impotenci, aby nemohl běhat za jinými ženskými.
Lidé od čarodějnic žádali zejména nápoje lásky.
Hranice na Maltě nehořely
Určitě teď máte obavu o Margaritin osud. V jiných zemích ji mohlo podobné nařčení snadno dostat na hranici. Ne však na Maltě. Inkvizitoři se podobnými případy zabývali dnes a denně a kdyby měli každý z nich posuzovat s nejvyšší přísností, museli by upálit půlku národa.
K vědmám a čarodějnicím se totiž na Maltě obracel pro pomoc snad každý. Muži žádali o přičarování milenky a štěstí ve hře, ženy zase využívaly magických zaříkadel a talismanů k tomu, aby jim manželé zachovávali věrnost a skoncovali s hazardem. Čarodějnice byly navíc pro ctihodné věřící skvělým hromosvodem, na který se daly svést veškeré milostné aféry města. Nikdo z nich by přeci sám od sebe nezhřešil.
Každou sobotu 10 kilometrů
Inkvizitoři naštěstí nebyli tak hloupí, aby tyto malichernosti brali vážně. Čarodějnicím udíleli mírné tresty, které stačily k uspokojení veřejnosti i dobré pověsti církve. Maltská čarodějnice mohla skončit v nejhorším případě ve vězení, ale většinou jí bylo jen nakázáno vrátit se k poctivé křesťanské víře, odříkávat pravidelně modlitby, postit se a dávat almužnu chudým.
Odsouzené ženy byly také často nuceny nosit zvláštní hábity, aby každý na ulici poznal, že zhřešily a činí pokání. Pozoruhodný trest si vykoledovala jistá Catherina de Verani; kromě odříkávání růžence a povinné účasti na mši musela po dobu čtyř let chodit každou sobotu z Valletty do Żabbaru, a urazit tedy vzdálenost necelých 10 kilometrů! Pravidelná procházka jistě prospěla jejímu zdraví, ale není jisté, zda to Catherina ve své době docenila...
