Intimní život v době moru: Církev určila striktní pravidla především na hřbitově

Černá smrt

Černá smrt

Foto: Rassamee Design / Shutterstock

Černá smrt v letech 1347-1351 byla jednou z nejničivějších epidemií v dějinách lidstva. A uměla si vybírat. Přes veškerou snahu církve odradit své ovečky od hýření a tělesného potěšení, měli navíc ti, kteří mor prožili, o své zábavě docela jiné představy.

Černá smrt byla způsobena komplexní řadou bakteriálních vláken známých pod souhrnným názvem Yersinia pestis. Bakterie běžně žije v trávicím traktu krysích blech a množí se natolik rychle, že způsobí jeho ucpání. Při krmení pak blecha část bakterií vyvrhne do své oběti.

V historii lidstva existovaly tři hlavní druhy moru, z nichž nejničivější byl mor dýmějový. Ten v polovině čtrnáctého zahubil až polovinu obyvatel. Lékaři nemohli nabídnout téměř žádnou léčbu ani vysvětlení.

Intimní život v době moru

Ač se to může zdát podivné, v době morové nákazy se obzvláště dařilo rozvoji prostituce. Pracovní podmínky tělesných pracovníků se výrazně zlepšily. Ne vždy ale měly "kněžky lásky" na růžích ustláno. Černá smrt se považovala za boží trest za nejrůznější hříchy, včetně cizoložství. Z některých míst tak byly prostituky vyhazovány a vrátit se nemohly ani v okamžiku, kdy mor ustal.

Bernardino ze Sieny (1380-1444), italský kněz a františkánský misionář, napsal dlouhá kázání o tom, že "Bůh sesílá mor kvůli sodomii", a tvrdil, že mladí chlapci se "nakazí sodomií", aniž by si to jejich rodiče uvědomovali.

Rozhněvat boha tak mohla prostituce i homosexualita. V roce 1348 William z Edingtonu, biskup z Winchesteru, napsal, že "nejpravděpodobnějším vysvětlením" moru je "lidská smyslnost. Ta vyprovokovala boha k pomstě.

Intimní život tak vzkvétal, namísto aby zanechal přeživší zkroušené a zbožné. Lidé se oddali nejneřádnějšímu a nejšpinavějšímu chování, kterému mohli. Utápěli se v zahálce a hříchu, jakými bylo obžerství, hazardní hry a tělesné potěšení.

Všeobecně se věřilo, že člověk se nemůže nakazit morem, pokud už má neštovice nebo syfilis. Základní myšlenkou bylo, že tělo nemůže hostit dvě infekce najednou. V knize Newes from Gravesend z roku 1604 napsal Thomas Dekker o sexuálních pracovnicích, které se nebojí moru kvůli svým "francouzským amuletům" (syfilitickým vředům). Místo toho, aby se lidé sexuálnímu potěšení vyhýbali, během morové epidemie se do něj bezhlavě o to víc vrhali.

Striktní pravidla na hřbitovech

Netrvalo dlouho a církev musela razantně zasáhnout. Byl to především papež, kdo brzy vydal pravidla, jež lidé musí dodržovat hlavně na hřbitovech. Jeho zákaz se týkal neslušného chování na hrobech.

Jaká byla historie moru se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Tam se totiž nejen souložilo, ale také tančilo, zpívalo a popíjel se alkohol. Lidé se tak možná snažili sami sebe přesvědčit, že ležet v blízkosti mrtvých není až tak děsivé.

Ženy v sovětské armádě hrály významnou roli.

Nacisté jí říkali Černá smrt: Náctiletá Ruska budila hrůzu krutostí a zuřivostí

Středověcí lékaři zároveň nabádali, aby se lidé vyhýbali jakémukoli intimnímu kontaktu s jinými lidmi. Lékaři byli přesvědčeni, že sex příliš zahřívá tělo, a to je jeden z důvodů, proč do něj lépe proniká "špatný vzduch". Důvod zvýšeného rizika nákazy touto nemocí.

Zdroje:

pictolic.com

www.researchgate.net

www.cairn.info