I když fakticky farář do vaší ložnice nemohl, dokázal vás přesvědčit o tom, že Bůh vidí všude. A problém byl na světě. Ledacos bylo považováno za nevhodné anebo za porušování víry. Samozřejmě jste museli být oddáni. Ale nejen to. Do kategorie „nepřípustné" patřila i příliš dlouhá soulož, ale i intimní radovánky ve svátek nebo v době, kdy žena čekala dítě. Na pozoru se tedy museli mít i manželé.
Plameny pekelné i na zemi
Ač se „hříšník" mohl z většiny hříchů vykoupit milosrdnými desátky, za jiné hříchy jej čekalo doslova peklo.
Takže: soulož musela být ideálně rychlá, protože nadbytečná tělesná rozkoš nebyla potřeba. Sex byl chápán jako věc nečistá a byl schválen jen tehdy, když probíhal za účelem zplození nového života. Podle učence a katolického filozofa Tomáše Akvinského by měl samotný akt trvat jen tak dlouho, než je nezbytné. Ano, jinak to byl hřích. Tomášovi se to mluvilo. Sám totiž tělesnou rozkoš nikdy nepoznal, i proto byl nazýván Andělským učitelem.
Hřích doma, ale i v ulicích
Ač se to na ulicích lehkými děvami jen hemžilo, byly zde i možnosti, jak se ukojit tak, že vy i Bůh jste byli spokojeni. Šlo o to, aby se pohlavní orgány nesetkaly, takže tzv. sex mezi nohy, jímž se dalo uspokojit, a přitom nikdo nebyl pohoršen. Protože ve hře byl jen jeden pohlavní orgán, nešlo technicky o sex, tudíž nemohl vzniknout potomek…. Výhoda pro prostitutky i manžele.
Jenže i tady si církev našla ale: Prý to bylo proti přírodě. Ač sami kněží byli ti, kdo této možnosti hojně využívali! Když Tomáš Akvinský i tuto praktiku označil za sodomii, byla těžkým hříchem a tudíž nepřípustná.
A navíc jste na tělesnou rozkoš nesměli ani pomyslet, jak řekl učenec učený Anselm z Canterbury. I lehké myšlenky totiž dokáží špinit naše duše těžkým hříchem: „Je jedno zlo, zlo nad všechny ostatní, které nám trhá duši na kusy. To zlo se mnou vyrostlo od kolébky, bylo se mnou v dětství, dospělosti a nikdy mě neopouští. Mé končetiny kvůli němu selhávají i teď ve stáří. Rozbíjí mou nešťastnou duši, vyprazdňuje mou mysl a zanechává ji slabou a prázdnou. To zlo se jmenuje chtíč."
Plánujte své radovánky
Souložit se nesmělo ani v neděli, to se chodilo do kostela. Ale ani ve čtvrtek či v pátek, protože to byly v kalendáři tzv. dny očistné. Stejně jako svátky a velice často i dlouhý čas před nimi a po nich. Vlastně když jste to spočítali, bylo více dní, kdy byla tělesná rozkoš zapovězena, než ty, kdy byla dovolena. Vlastně z 12 měsíců se smělo souložit tak pět, takže lepší bylo tyto aktivity pečlivě plánovat.
Zkrátka bylo sice lepší se oženit než shořet. Ale ani tak jste neměli vyhráno.
„Muž, který příliš miluje svou ženu a touží po ní, se stává cizoložníkem." Tuto památnou větu zase pronesl svatý Jeroným, jeden z otců západní církve. Podle něj totiž i toužení po manželce bylo zapovězeno. Navíc když vás vaše žena uspokojila, choval jste se k ní jako k lehké ženě. Prostě jakékoli intimity se vám zkrátka nesměly líbit.
Podívejte se na video o tělesných bizarnostech v historii:
A co se tedy smělo? Misionářská poloha, s manželkou a ve dny, které to nezakazovaly. A uspokojit se? Že se nestydíte.
Zdroje:
