Jak víme z historie, nad vším vládla církev, a intimní oblast nebyla rozhodně výjimkou. Spíše naopak. Milostné hrátky byly tolerovány v podstatě jen pod třemi specifiky: zplození potomka, misionářská poloha, nic zábavného! No, to ale musela být zábava!
Po celý středověk bylo vlastně striktně lidem říkáno, kdy a jak se mohou věnovat intimitě a provozovat fyzickou lásku. Nesmělo se ve svátek, v neděli, ale ani ve čtvrtek nebo v pátek, protože to byla příprava na nedělní přijímání… Nesmělo se na půst, před Vánocemi a ani před letnicemi. Jak to, že jsme nevyhynuli? Inu, lidé si museli najít cestu – například se uchýlit do kostela!
Pod svícnem je největší tma
Pravdou je, jak vysvětluje Roberta Gilchristová ve své knize Středověký život, že oči a jejich pohled byly ve středověku důležitou součástí přitažlivosti. Věřilo se, že oko je aktivní ve vysílání paprsků zraku směrem k objektu vidění, což mohlo vyvolat v pozorovateli touhu. I proto bylo ženám doporučeno se vyhýbat mužským pohledům. Mohly by jej totiž svést!
A když už se tak stalo – kam jít? Středověké domy ani další místa totiž moc soukromí neposkytovaly, proto paradoxně nejbezpečnějším místem pro intimní sblížení mohl být právě… kostel! Bylo to bezpečné, suché a po většinu de opuštěné místo, takže vlastně něco, jako třeba letní autokino…
Předsudky a zase jen předsudky
Obecně bylo lidem vtloukáno, že intimita je špatná. Špatné byly i erotické sny a samozřejmě jakákoli vášeň. Lidé navíc věřili, že pokud neuposlechnout varování církve, jejich tělo postihnou šílená muka!
Jenže co potom dělat s chtíčem a touhou? Řešením bylo například různé „rajské ovoce“. To totiž knihy, jež byly jakýmisi biblemi intimity, nezakazovaly. Tzv. penitenciály jinak uváděly církevní pravidla a pokání za jejich porušení, samozřejmě milostné hrátky nevyjímaje. Anebo právě ty nevyjímaje? Pokud si myslíte, že bylo možné mít pohlavní styk s osobou stejného pohlaví, se zvířátkem, použít nějakou hračku, pomůcku anebo dokonce i vlastní ruku, pak na to zapomeňte, Obtížné totiž bylo i ukojit se s vlastní ženou! A to dokonce pod výhružkami nejrůznějších trestů. Takže zpět k ovoci!
Některé druhy ovoce se totiž ve středověku spojovaly s láskou, či spíše s chtíčem. Byly to třešně, červená jablka, anebo zejména fialové fíky. Pohlavní orgány (mužské) pak ale symbolizovala například i žlutá hruška. Takže ono s intimitou souviselo vlastně i to, co jíte… Ale to knihy nezakazovaly. Navíc penitenciály během středověku postupně upadaly v nemilost a po 12. století se vyráběly jen zřídka.
A pak se to konečně rozjelo! Tedy, samozřejmě, pod dohledem církve.
„Když se muž vrátí domů, ona ho bezostyšně uchopí a drží se jeho genitálií. Důvodem je potěšení, které jí při styku s ním působí šlachy jeho varlat - šlachy ze železa - a jeho ejakulace - ejakulace koně -, kterou vystřeluje jako šíp do jejího lůna. Jsou spojeni, aniž by se od sebe oddělili, a on se miluje dvakrát i třikrát za jednu noc, a přesto není chuť k jídlu naplněna,“ říká jeden z pramenů.
Zakončeme tedy jednou středověkou hádankou, nalezenou v Exeterské knize: „Visí za stehno muže pod pláštěm svého pána. Vpředu je propíchnutá, je tuhá a tvrdá a má dobré místo k stání. Když si muž vyhrne vlastní plášť nad koleno, chce tím hlavou své visící věci vypíchnout onen známý otvor odpovídající délky, který předtím často vyplňoval.“
Co je to?
Na zajímavé video se podívejte zde:
Zdroje: