Idylická fotografie
Na fotografii, kterou pořídil Edwin Rosskam v roce 1941 v Chicagu, není na první pohled nic zvláštního. Zobrazuje frontu lidí, kteří dychtivě, ale přesto ukázněně, čekají před kinem.
Na programu je film „Aldrich Family: Life with Henry“ (Rodina Aldrichových: Život s Henrym), který šel ten rok do kin poprvé. Šlo o rodinnou komedii navazující na tehdy velmi populární seriál vysílaný v rádiu. Henry Aldrich byl postava nešikovného teenagera, kterému se nikdy nic nedaří.
Ve zmíněném filmovém zpracování se Henry pokouší vydělat si peníze na cestu na Aljašku tím, že prodává vlastnoručně vyrobené mýdlo. Není těžké uhodnout, jak to asi dopadne.
Výjev na fotce je v zásadě velmi idylický, všichni se těší na promítání, které v té době bylo velkým svátkem.
Jenže tou dobou je Evropě v plném proudu druhá světová válka a po japonském útoku na Pearl Harbor se do ní zapojují i Spojené státy. Německo napadá Sovětský svaz a vznikají koncentrační tábory.
I tehdejší představitel rádiového Henryho Aldriche, Ezra Stone, svou roli bude muset zanedlouho přenechat někomu jinému, protože v roce 1942 narukuje do armády.
Černobílá záhada
Co si budeme povídat, kdo by se vůbec chtěl vracet do takové doby, i když Chicago dosud nebylo válkou přímo poznamenáno?
Přesto, když se dobře podíváte na snímek, první chlapec čekající ve frontě má v pravé ruce něco, co podezřele připomíná notebook, respektive iPad.
Je to vůbec možné? Mohl by se někdo vydat zpátky v čase? Pak by pravděpodobně klidně mohl chodit po Chicagu s pokročilým kusem technologie, protože by nikdo nevěděl, co to je.
Ve frontě lidí čekajících před kinem v roce 1941 v Chicagu se možná skrývá cestovatel v čase.
Fotografie úspěšně proběhla internetem a způsobila nemalou senzaci. Všichni si lámali hlavu, na co se to vlastně dívají a jestli je nešálí zrak.
Někteří pozorovatelé tvrdí, že je to jednoznačně kniha, případně poznámkový blok, jiní opravdu vidí notebook.
Další komentátoři se spíš soustředili na dobový zvyk chodit do kina v nejlepším nedělním oblečení, stejně jako do kostela.
„Je úžasné, jak jsou všichni upravení,“ podotýká jeden ze sledujících při pohledu na děti a náctileté na fotce. Dívky jsou načesané a v šatech, chlapci v obleku a s kloboukem.
Co si myslíte vy? Je cestování do minulosti možné? Mohl by to zvládnout někdo tak mladý? A pokud ano, proč by cestovatel v čase šel zrovna na South Side v Chicagu, aby se podíval na rodinný komediální film?
Co říkáte?
Zdroje: en.wikipedia.org, www.mirror.co.uk, www.express.co.uk