Irena Kowalská-Wuttkeová se narodila 21. května 1920 (Zdroj: https://cs.wikipedia.org) . Už od svého mládí patřila ke skupině skautů. Vystudovala gymnázium, a ještě před začátkem války začala studovat na Fakultě informatiky na Varšavské univerzitě. Studium však přerušila a vrhla se na pomoc potřebným.
Hned po pádu Polska se Irena zapojila do odbojových organizací. Během obléhání Varšavy byla radistkou v komunikační službě. Podílela se také na pomoci zraněným a pomáhala hasit požáry. Od konce 1942 pak začala pracovat jako kurýr domácí armády ve Vilniusu, Lvově a Lublině (Zdroj: https://www.1944.pl, Irena Kowalska- Wuttke), a v témže roce se stala součástí ženského týmu malé sabotážní organizace „Wawer“.
Irena Kowalska Wuttkeova
Následovala série pronásledování a zatýkání. Kvůli odstranění vlajky červeného kříže z německé nemocnice byla Irka v červnu 1942 zatčena gestapem (Zdroj: http://www.batalionzoska.pl). Oficiálně jako zlodějka následně strávila několik měsíců ve vězení Pawiak. Propuštěna byla až 15. srpna, ale několik dní nato byla znovu zatčena a umístěna do tranzitního tábora. Odtud ji vykoupila její matka za šnůru korálků. V té době se začala více scházet se svým budoucím manželem Janem. Nečekal je však příliš šťastný osud. Od července 1944 se společně zapojili do praporu „Zośka“, kde Irena působila jako styčná důstojnice.
Jana Wuttkeho spojovala s Irenou mimo jiné láska ke skautství. Sám byl instruktorem varšavského skautského týmu Bolesław the Brave "Orangery". Stejně jako jeho budoucí manželka se aktivně účastnil boje proti okupaci a během Varšavského povstání se stal v praporu „Zóska“ po boku Ireny zástupcem velitele.
5. září 1944 se v suterénu činžovního domu v ulici Hóza 15 tito dva vzali. „Irka“ a „Czarny Jaś“, jak se jim přezdívalo, měli opravdové štěstí. Den po jejich svatbě se konala velká svatební večeře, kterou jim uspořádal kapitán Richard Bílous „Jiří“. Menu obsahovalo třeba steaky z koňského masa a víno. „Bylo velkou raritou, že každý z hostů dostal na svatbě náprstek opravdové černé kávy,“ vypráví v knize Miłość '44, 44 skutečných příběhů o povstalecké lásce Agnieszka Cubała. I když svatba byla chudá a novomanželé neměli ani slavnostní šaty, dostali mnoho darů: například mýdla, ponožky, ale také náboje do pistolí. Krom toho se mohli radovat ze dne volna a uvolněného pokoje, což nebylo vůbec běžné. „V moři krutosti, smrti, bolesti to byla jasná, radostná chvíle,“ vzpomínal na tuto svatbu oddávající farář Josef Varšavský. Po několika dnech oddychu se však oba museli vrátit zpátky do reality. Brzy se ocitli v Czerniakowě, kde právě zuřily boje.
Hrob 'Irky', Ireny Kowalske-Wuttkeove
Přesně 14 dní poté byl Jan při přebíhání ulice zasažen kulkou. Zemřel své manželce v náručí. Sama Irena pak byla nacisty zajata dne 23.září v areálu ul. Wilanowska. Hned následující den byla pravděpodobně ve skupině šesti zdravotních sester zastřelena. Stalo se tak v suterénu kostela sv. Stanislava ve Wolské ulici v městě Wole (Zdroj: https://www.1944.pl). Její tělo se však nikdy nenašlo. Symbolický hrob má zřízený ve Varšavě na vojenském hřbitově Powązki. Na stejném místě odpočívá také její manžel.
