Ani tři roky po svatbě se Isabela, rozená Němka, nedokázala naučit pořádně francouzsky. Poddaní ji nenáviděli a přezdívali ji Prasnice. To rmoutilo jejího manžela, krále Karla VI. z rodu Valois, který už v té době trpěl duševní chorobou. Rozhodl se, že zjistí, proč se na jeho manželku dívá jeho národ skrz prsty. Převlékl se za prostého muže a vyrazil na tržiště. Slyšel hrozné věci. Prý je jeho manželka ošklivá jako noc, vaří lektvary a má hromadu milenců. Král se rozzuřil. Obeznámil přítomné, že je jejich panovníkem a vyhrožoval sankcemi. Nikdo z přítomných mu však nevěřil a navíc se mu vysmáli. Došlo ke rvačce, z níž Karel vyvázl značně pomlácený.
Isabela Bavorská
Ani král nedokázal zvrátit špatnou pověst své manželky. Francouzi jednoduše neradi viděli cizinky ve svém čele. Isabela byla jedinou dcerou bavorského vévody Štěpána III. a Taddey, dcery milánského vévody Bernaba Viscontiho. Za budoucího francouzského krále se provdala ve svých 14 letech. Psal se rok 1385.
Předpokládá se, že Isabela královu nemoc těžce snášela.
Říkalo se, že mladý pár se do sebe vášnivě zamiloval. Což dokazuje fakt, že v době korunovace v roce 1389 byla Isabela v sedmém měsíci těhotenství se svým třetím dítětem. Karel uspořádal bujaré oslavy. Tím si získal přízeň lidu. A i přes pozdější projevy své duševní poruchy byl u něj velmi oblíben.
Královna Prasnice
Předpokládá se, že Isabela královu nemoc těžce snášela. U Karla se střídaly období vzplanutí nemoci, kdy například ničil v paláci své erby a tančil u toho oplzlé tance, s obdobími, kdy byl při smyslech. Tehdy si svou nemoc uvědomoval, ale díky tomu propadal do deprese.
Isabela se tak snažila přijít na jiné myšlenky. Trávila celé dny v modlitbách, konala kajícné poutě a rozdávala almužny. Dokonce prý povolila králi i konkubínu. Podle dobových záznamů byla ale také vášnivou ženou. Šeptalo se, že udržuje milenecký vztah se svým švagrem, mocichtivým královým bratrem Ludvíkem, ráda si obléká drahé šaty a je extravagantní. Navíc, s Ludvíkem a dalšími šlechtici vládla a byla předsedkyní celého spolku. Středověká Francie byla tímto chováním šokována.
Začaly se šířit další pomluvy. Říkalo se o ní, že je stále těhotná jen kvůli tomu, že ráda dostává dary nebo, že se o své děti nestará do té doby, než jsou jí užitečné. Byla obviněna z toho, že před nemocným králem utíká a je politicky nekompetentní. Měla pověst zhýralé, nemorální a vlastizrádné královny.
Špatná královna?
Vztah Isabely a Ludvíka vyvolával odpor především u burgundského vévody Jana. Ten si následně objednal vraždu králova bratra a prohlásil, že je to v zájmu Francie. Tím se započal dlouhotrvající spor mezi Armagnaky (strana Orléansů) a Burgundy. Země tak byla čím dál tím více vnitřně oslabená, čehož využil anglický král Jindřich V., když zaútočil na Francii. Válka následně skončila podepsáním, pro Francii potupné, smlouvy z Troyes. Ta stanovila, že po smrti Karla VI. usedne na francouzský trůn anglický král Jindřich V..
Isabela zemřela osamělá v paláci Saint-Pol roku 1435. I přesto, že dokázala udržet na trůnu svého nemocného manžela, porodila 12 dětí a podařilo se jí ukončit stoletou válku má do dnešních dnů pověst nevěrné manželky a vládkyně kolaborující s uchvatiteli.
Zdroj:
www.factinate.com, www.sarkabayerova.blog.idnes.cz, www.atrium.lib.uoguelph.ca
