Manželství tedy nezačalo zrovna romanticky. Isabella si nehodlala zvyknout na život ve třech a žalovala tatínkovi. Ten svému zeti náležitě vynadal a vyžádal si, aby byl Gaveston vyhnán do exilu.
Isabella prý byla neobyčejně půvabnou ženou.
Milenec je mrtev, ať žije milenec!
Eduard mu vyhověl, ale za necelý rok pozval svého oblíbence zpátky. K tomu se pustil do války se Skoty a zároveň čelil vzpouře vlastní šlechty, které se jeho vřelý vztah ke Gavestonovi také zrovna dvakrát nezamlouval. Krize se trochu uvolnila poté, co skupina baronů králova prominenta zajala a popravila.
Klid však netrval dlouho. Král začal zahrnovat neobvyklou přízní pro změnu jistého Huga Dispensera. Bohužel nezůstal jen u přízně; daroval mu i řadu pozemků, které původně spadaly pod správu jiných šlechticů. Jedním z takto ochuzených baronů byl Roger Mortimer, jenž se postavil do čela nového povstání, ale nakonec byl zajat a uvězněn v Toweru.
O nějaké vášni mezi Eduardem a Isabellou mohla být těžko řeč, nicméně páru se nějakým způsobem podařilo zplodit čtyři děti. Protože se napříč staletími vynořily poměrně oprávněné spekulace o tom, zda si Isabella také nenašla nějakého "oblíbence", který jí k těhotenství pomohl, historikové si dali tu práci a v pramenech dohledali, že devět měsíců před každým porodem trávila Isabella nějaký čas skutečně se svým manželem.
Jinak se moc nevídali. Eduard byl zaneprázdněn boji se Skoty a válka došla tak daleko, že Isabella v jeho nepřítomnosti málem padla do rukou nepřátel. Napsala manželovi o pomoc, ale nedostalo se jí ani odpovědi.
Nepřekonatelné rozdíly
Eduard byl jednak tak trochu zbabělec a jednak jí vyčítal, že odmítla slíbit věrnost jeho drahému Hugovi. Politický boj prorostl až do jejich manželství. Král se obával, že by se jeho manželka nakonec mohla postavit na stranu vzbouřené šlechty. Odebral jí proto všechny pozemky a nejmladší děti svěřil do péče rodiny Dispenserových.
Isabella zuřila. Popadla nejstaršího syna Eduarda a odjela s ním do Francie, kde tou dobou už vládl její bratr. Na jeho dvoře se setkala s rebelem Rogerem Mortimerem, jemuž se mezitím podařilo uprchnout z Toweru, a historikové soudí, že právě tady vznikl jejich milenecký poměr.
S Mortimerem se jí spolupracovalo mnohem lépe než s manželem. S jeho pomocí dala dohromady malou armádu a vytáhla do Anglie proti vlastnímu choti. Původně ho nechtěla zabít.
Isabella a Roger Mortimer v čele armády
Záhadný konec neúspěšného krále
Eduard II. plakal, když z donucení podepisoval prohlášení, že dobrovolně odstupuje ve prospěch svého syna. Isabella ho poté nechala zavřít do domácího vězení na hradě Berkeley. Mělo být o něho dobře postaráno, ale stráže si jeho kapesné nejspíš nechávaly pro sebe, protože tu prý strádal a psal litanie.
Jeho přítel Hugo Dispenser dopadl o poznání hůře. Byl vláčen koňmi, oběšen, utopen a nakonec rozčtvrcen. Naštěstí vnímal jen první půlku trestu.
Nový král Eduard III. byl v té době ještě nezletilý, takže se vlády ujala jeho matka spolu se svým milencem. Neustále je však pronásledoval strach, že bývalého krále osvobodí někdo z jeho starých věrných. Nějaké ty pokusy už skutečně proběhly. Koncem září roku 1327 Isabella oznámila synovi, že jeho otec zemřel. Nikdo se však nedozvěděl, za jakých okolností se to přihodilo.
Pověsti říkají všelicos. Eduard II. mohl být uškrcen, ale také zavražděn žhavou kovovou tyčí zasunutou skrz konečník do útrob. Na čem se však historikové poměrně shodují, k vraždě dala pokyn jeho manželka a bez viny nemohl být ani Mortimer.
Z obávané vlčice hodnou babičkou
Jak tak posloucháte vyprávění o událostech ze 14. století, už je vám asi jasné, že v té době sláva nikomu nekvetla věčně. U moci se dlouho neohřál ani Roger Mortimer. Zašel totiž příliš daleko. V roce 1330 nechal popravit hraběte z Kentu, který byl polovičním bratrem zesnulého krále. Na zástupce šlechty to už bylo moc, a tak začali rýt do mladého Eduarda III., aby se nenechal ovládat matkou a jejím milencem a vzal věci do vlastních rukou.
Eduard tak opravdu učinil. Přes matčiny slzy a prosby nechal Mortimera oběsit za velezradu a neoprávněné přisvojení moci. Isabella byla zpočátku držena v domácím vězení, ale později se smířila s osudem i se synem. Odebrala se do kláštera, odkud se často vydávala domů navštívit vnoučata. Nikdo v ní už nedohledal někdejší Vlčici z Francie, která prožila divoké mládí a porazila anglického krále, jenž byl z vůle evropských panovnických rodů jejím manželem.
Zdroje: www.englishmonarchs.co.uk, www.bbc.co.uk, en.wikipedia.org
