Když v lednu roku 2014 džihádisté obsadili iráckou Fallúdžu, tvář města se změnila doslova ze dne na den. Všechny ženy se musely zahalit od hlavy k patě a z domu směly vystoupit jen s mužským doprovodem. Muži, kteří dosud holdovali cigaretám a vodním dýmkám, byli donuceni respektovat všeobecný zákaz kouření. Zkrátka přišli i kadeřníci, kteří už nesměli nabízet západní sestřihy (Zdroj: en.wikipedia.org).

Takovéto nepopulární kroky se samozřejmě u obyvatel nemohly setkat s příznivou odezvou. "Ozbrojenec z Islámského státu mě zatkl, protože jsem na trhu kouřil vodní dýmku. Předvedl mě před jakéhosi duchovního, a ten mi pohrozil, že jestli mě načapají ještě jednou, budu zbičován," vyprávěl muž z Fallúdži, který si přál zůstat v anonymitě, a dodal: "V tu chvíli jsem věděl, že musíme vzít do rukou zbraně, jinak skončíme jako jejich otroci." (Zdroj: www.independent.co.uk)

Aby si obyvatele okupovaného města aspoň trochu naklonili, podnikli džihádisté i podbízivá opatření: dotovali mouku dováženou do obchodů, finančně podpořili drobné živnostníky, opravili chodníky, zabezpečili vyvážení odpadu a dodávky vody. Přimhouřili oko, když muži nenosili předepsaný plnovous. Na muslimské ženy si vztáhnout ruku nedovolili. Pouliční obchodnici, která byla vdovou, a při práci ji tudíž nemohl doprovázet žádný muž, "jen" vyhnali z města (Zdroj: www.independent.co.uk/news/world/middle-east/, červen 2016).

Podle příručky nalezené téhož roku v Sýrii totiž vojáci Islámského státu smějí zotročovat jen ženy nevěřící, tedy ženy vyznávající jakékoli jiné náboženství než islám. Takové zajatkyně se automaticky stávají otrokyněmi, které jsou mezi radikály rozděleny a může se s nimi obchodovat. Manuál vytyčil i pravidla, za jakých je možné otrokyni znásilnit a bít. Majitel vůči ní může vyvinout fyzické násilí jen "za účelem utužení disciplíny, nikoli za účelem vlastního uspokojení nebo mučení". Pohlavní styk smí vynutit na dívce jakéhokoli věku, pokud uzná, že je k tomu "fyzicky zralá".

Manuál dále zcela zakazoval nepřirozené praktiky typu anální sex a nabádal muže k tomu, aby se o otrokyně nedělili. Výpovědi jezídských a kurdských žen, které padly do zajetí džihádistů, však takový přístup ze strany agresorů nepotvrdily. Radikálové se na nich bezostyšně střídali a mnohé dohnali k sebevraždě. Bití a mučení bylo na denním pořádku.

Města pod nadvládou Islámského státu byla sice osvobozena, ale radikální podhoubí bují dál. Jednotlivé buňky přežívají roztroušeny na území Iráku a Sýrie a finance si obstarávají díky pašování ropy, narkotik a paradoxně i cigaret, jejichž užívání ve svých řadách z náboženských důvodů tak přísně zakazují.