Křesťané, ale stále Židé

Než se ocitl v táboře smrti, žil Ištvánek (1940) se svou matkou Livií, otcem Belem a nevlastním bratrem Jánošem v maďarském městě Miskolc (česky Miškovec). Maďarské spojenectví s Německem znamenalo pro židovskou rodinu Reinerových jistou smrt, které se za každou cenu chtěli vyhnout.

Bela konvertoval k protestantismu, čímž měl nálepky Žida zbavit i svého syna – ten nebyl obřezán a jakožto malý chlapec nemohl ani praktikovat judaismus. Jenže pro nacisty byli Reinerovi stále židovská rodina, ať už vyznávali křesťanství, nebo ne.

V roce 1943 je navštívil německý důstojník, který ve své několikadenní návštěvě měl zhodnotit rodinnou situaci, tak jim to alespoň podal. Sám přitom věděl, že všichni poputují do miskolckého ghetta, což se nakonec i stalo.

Rozdělená rodina

Ještě předtím ale pětičlenná rodina (s Reinerovými poté žila i Ištvánkova babička) pracovala několik dní na nedaleké farmě. Doufali, že nacistům nucenými pracemi prokážou svou zručnost a vyhnou se tak neblahému osudu. Bela během této doby zkontaktoval svou sestru žijící v Budapešti, zda u ní může Ištvánek zůstat. Teta to odmítla – byla příliš vystrašená, že si nacisté přijdou i pro ni, přestože byl chlapec křesťan. Po dvou týdnech prací se rozhodlo, že všichni musí povinně do ghetta.

Tam nacisté rodinu rozštípli vedví – Belu a staršího syna Jánoše poslali na nucené práce do tábora ve slovenské Jelšavě, Livie s babičkou a Ištvánkem putovali do Osvětimi.

S posledním úsměvem na tváři

Livii po příchodu přeřadili na nucené práce, Ištvánek tak zůstal se svou babičkou. Nacisté oba příbuzné odvedli k povinnému fotografování, malého chlapce oblékli do vězeňské uniformy a dali mu děrovačku a papír. Ištvánkovi to zřejmě připadalo jako nějaká hra, protože se na své vůbec poslední fotografii radostně směje. Nedlouho poté byl spolu se svou babičkou odveden do plynové komory.

Z celé rodiny přežili druhou světovou válkou pouze Livia a její syn Jánoš. Oba v roce 1947 emigrovali do USA, na Ištvánka, otce a babičku nikdy nezapomněli. V koncentračních táborech zahynulo 11 tisíc obyvatel Miskolce.