Idol dívčích srdcí

Letos 19. dubna to bude sedmdesát jedna let, kdy se narodil Ivan Luťanský. Oslavil však jen své třicátiny. Jeho filmografie čítá přes pět desítek menších, větších i velkých rolí, které ztvárnil během deseti let. Ze seriálů je to například BřetislavNejmladší z rodu Hamrů. Kupce Kama ztvárnil v dobrodružném příběhu z dob pravěku Na veliké řece a Osada havranů. Znát ho můžeme z pohádek, prince, kromě jiných, si zahrál ve známé zfilmované na motivy K. J. Erbena O ptáku Ohniváku. Blýsknul se také v titulní roli o mladém básníkovi Karel Hynek Mácha. Své nesporné herecké kvality prokázal i na divadelní scéně.

 Velký koníček

Divadlo ho lákalo od malička, chodil do literárně dramatického kroužku v Lidové škole umění, se kterým účinkoval na pražských i mimopražských amatérských scénách. Na přání otce se vyučil elektromechanikem v dopravním podniku. S výučním listem (1971) si tajně, aby tatínek nevěděl, podal přihlášku na DAMU. Přijali ho okamžitě a bez maturity. Už během studií hostoval v Národním divadle, kde poté získal angažmá. Byl skvělý improvizátor a jako nesmírně talentovaný herec dokázal zahrát každou roli. Pohledný modrooký blonďák měl davy obdivovatelek, které mu do divadla posílaly milostná psaníčka.

Měl ale ještě jednu vášeň, ke které ho přivedl tatínek. Ten pocházel z Podkarpatské Rusi. Zažil Stalinův gulak, ale v československé armádě pod vedením generála Ludvíka Svobody také boje za druhé světové války. Byl učitel, a tak o svých zážitcích dokázal poutavě vyprávět. Ivan se tak zajímal o vše, co „vonělo zelenou barvou“, souviselo s armádou. Sbíral vojenské artefakty, staré zbraně, zajímal se o pyrotechniku. Jelikož měl smysl pro humor, občas svými pyrotechnickými kanadskými žertíky dokázal pěkně vyděsit. Třeba když svou vlastnoručně vyrobenou dýmovnici hodil na chatě na Silvestra „holkám“ do sprchy a ty neoblečené vyběhly ven do mrazu.

Vyráběl si i zbraně, o které se velmi zajímal. Věnoval se historickému šermu, a také jako člen Svazarmu střelbě. A nejen to, byl také sportovec.

Za nesplnitelným snem

Ivan Luťanský chodil na karate, pro změnu zase na popud bratra, zajímal se o bojová umění, v té souvislosti o východní filozofie, které studoval. Snil o cestě do Tibetu. To však bylo v té době prakticky nemožné. Snažil se bezúspěšně získat povolení vycestovat alespoň do Číny. Když se mu naskytla možnost vyjet se štábem Československé televize do Vietnamu, kde měl natáčet dokument o dvacetiletém ozbrojeném konfliktu, navzdory varování přátel nabídku zpravodaje Antonína Kubeše přijal. Vyjednal mu ji údajně Kubešův bratr, který pracoval v sekretariátu Národního divadla.

Doma zanechal nadějnou hereckou budoucnost, sourozence Blanku a Štěpána a snoubenku, baletku Hanu Nachtmanovou, kterou si chtěl po návratu vzít. Po několika studentských láskách, k nimž údajně patřila i Jana Paulová, jednoročním manželství se studentkou FAMU Irenou Kvěšovou (1979), to byla to právě ona, která pro něho byla ta pravá, která chápala jeho povahu „pána tvorstva“.

Do Vietnamu odletěl 12. července 1983. Do vlasti se vrátil v jutovém pytli počátkem srpna…

Mlžení…

Dle oficiálního vyjádření Ivan Luťanský zemřel 1. srpna 1983 při autonehodě, když gazík s pětičlennou posádkou narazil do stromu. Zatímco ostatní měli vyváznout s méně či více závažnými zraněními, on jediný nepřežil. Rodině bylo odepřeno vidět jeho ostatky, zamítnutá byla identifikace. Od počátku bylo zřejmé, že něco tzv. nesedí. Různily se lékařské zprávy, záznamy o jeho pitvě, výpovědi svědků, dokonce i datum jeho úmrtí, jak vyplývá z „úmrtního listu“ z Vietnamu. Fotografovi, který byl na místě, se záhadně ztratil negativ. V přesvědčení, že nešlo o nehodu, se jeho bratr ujal role detektiva…

Dle jeho slov „podplatil“ úřednici pohřebního ústavu, která ho měla nechat nahlédnout do „okénka“ v rakvi a on viděl, že má bratr ve spánku díru, jako by byl zasažen střelnou zbraní. Vypátral dokonce studentku medicíny, která mu řekla, že si vzpomíná, jak přihlížela pitvě mladého muže, kterého „rozstříleného“ přivezli z Vietnamu. Štěpána měl také před pár lety kontaktovat hercův známý, který byl s Ivanem ve Vietnamu. Sdělil mu, že ho ze zálohy zastřelili gangsteři samopalem. Luťanský měl být svědkem přepadení zemědělského družstva, když dva ozbrojení útočníci přijeli místní obrat o výplatu. Luťanský nechtěl nečinně přihlížet, a jako karatista se jim postavil tváří v tvář. Jiná zpráva říká, že se pasažéři džípu vypravili na „zakázané území“…

Džíp, ve kterém měli havarovat, jim půjčil Kubeš. Ten měl být pod dohledem StB. Ta nejspíš stála i v pozadí zprávy o autonehodě. Tehdejší úřady údajně nechtěli vířit vlnu nespokojenosti a nevole y vůči Vietnamcům, kteří v naší zemi nacházeli útočiště a přijížděli sem za prací. Recesista, někdy až provokatér Luťanský, který odmítal vstoupit do strany, byl i trnem v oku některým „ustrnulým“ zástupcům vedení ND, kteří měli všeobecně výhrady proti nastupující mladé generaci. U něho to byly navíc „vyhraněné názory“.

Nehoda, vražda, či prostě byl v nesprávný čas na nesprávném místě? Pravdu, jak zemřel jeden z našich krásných princů, možná věděl Kubeš. Ten necelých deset let po nešťastné události spáchal sebevraždu a vzal si ji s sebou do hrobu. Spisy o Luťanského úmrtí se staly „potravou“ pro skartovačku. Okolnosti jeho smrti zůstaly nevyjasněné, nezodpovězených otázek je hodně. I kdyby byla odpověď, na byť jen jedinou, život, o který přišel na rozletu jeden z našich nejtalentovanějších herců mu to nevrátí.

Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.lidovky.cz, www.youtube.com, www.csfd.cz