Zdroj: YouTube
Tento děsivý obrázek zachycuje vynález z roku 1925. Jen ti nejlepší odhadnou, k čemu sloužil
Už na pohled je kukla s úzkými škvírkami poněkud hrozivá. Jejím vynálezcem je lucembursko-americký redaktor a spisovatel sci-fi Hugo Gernsback. Navrhnul ji v roce 1925, aby řešila problémy, které nás trápí i dnes. Že by něco jako „strčit hlavu do písku“? Co myslíte?
Izolátor
Podivnou kuklu či helmu – chceme-li jí tak říkat – s názvem „izolátor“ představil v jednom ze svých článků americký časopis Science and Invention v červenci roku 1925. Psalo se v něm, že je tato „… první přilba vyrobená ze dřeva, uvnitř i na povrchu je vyložená korkem a pokrytá plstí…“ V otvorech pro oči bylo sklo a dýchání umožňovala jakási přepážka. Protože byla z masivního dřeva, její účinnost byla až sedmdesát pět procent.
Byla to novinka a měla své mouchy, které bylo nutné vychytat. Její účinnost až na devadesát pět procent zvýšilo zvětšení objemu helmy o vzduchový prostor. Mělo to však vedlejší účinky. V této „dusné mozkové sauně“ člověk snadno podléhal únavě a usínal. To ale měla vyřešit další inovace…
Hlavně dýchat
Jelikož se v helmě nedalo „usilovně přemýšlet“, jak psal tisk té doby, Gernsback opatřil svůj „izolátor“ malou nádržkou s kyslíkem s trubičkou do helmy, protože „… tím se zlepší dýchání a subjekt se značně oživí,“ psalo se v článku. Ani to nebylo zcela jednoduché. Příliš mnoho vdechovaného kyslíku není pro tělo příznivé, a vydechovaný a opět vdechovaný oxid uhličitý pak mohl vést k závažným komplikacím.
Zjednodušeně řečeno, neměla zajištěný správný poměr přívodu kyslíku a odvod oxidu uhličitého, jako mají kyslíkové přístroje. V izolátoru byl sice výfukový otvor, ale ten spíš fungoval jako zásobník vydechovaného plynu. Dnešní odborníci se domnívají, že daleko účinnější by bylo, kdyby byl v helmě jeden normální „dýchací otvor“. Ale ten by snížil účinnost izolátoru…
Už tušíte, k čemu tento vynález sloužil? Pro útěk před problémy? Pro léčbu klaustrofobie?
Zítra je taky den
Někdy se nám zkrátka do něčeho nechce s tím, že „Zítra je taky den“… a záměrně se rozptylujeme. Někdy to ale fakt nejde. Nejsme schopní soustředit se na práci a rozptyluje nás úplně všechno. Snažíme se posbírat myšlenky, a když už jsme na dobré cestě najednou zazvoní telefon, venku zatroubí auto, nebo prostě jen vrznou dveře kanceláře. A řetězec myšlenek je vniveč a zase je můžeme dávat dohromady. Gernsbackův izolátor měl chránit svého uživatele před veškerými rušivými zvuky – naprosto ho uzavřít, před vnějším světem a tak mu umožnit plně se soustředit na práci a nerozptylovat se.
Gernsback si ale uvědomoval, že nejen hluk, ale i „pohledy“ nás můžou rozptylovat. Nic neslyšíte, snažíte se soustředit, ale najednou upnete zrak třeba na malou trhlinku ve zdi. Tok vašich myšlenek se opět zastaví. Takže sklíčka na otvorech pro oči byla natřená černou barvou. Zůstala jen úzká štěrbina, kterou pak úředník viděl jen papír před sebou. Izolátor byl vynález pro zvýšení soustředění, zamezení rozptylování. Prostě odkládání práce na pozdější dobu…
Zdroje: www.iflscience.com, www.fastcompany.com, www.boredpanda.com
