Dvanáctiletý chlapec se tak stal nejmladším člověkem na světě, kterému se mimo laboratorní podmínky podařilo dosáhnout jaderné fúze. O dva roky později byl za svou snahu zapsaný do Guinessovy knihy rekordů.
„Jsem na tento titul hrdý. Díky němu mohu inspirovat další děti, aby šly za svým snem,” řekl Jackson, jenž se přiznal, že na začátku jeho zájmu o jadernou fyziku bylo přání „být chytrý”. „Seděl jsem a přemýšlel. Vše, co jsem dělal, bylo hraní videoher. I na výletě jsem myslel jen na to, až se vrátíme domů, abych usedl zpět k počítači. Pak mi došlo, že i kdybych byl nejlepší hráč na světě, nakonec by to mnoho neznamenalo,” napsal na fóru amatérských fyziků Fusor.
„Proto jsem se rozhodl, že místo sledování lidí, jak hrají videohry, se podívám na videa z fyziky.” Tak narazil na příběh Taylora Wilsona, jenž jako čtrnáctiletý dosáhl jaderné fúze pomocí zařízení pro inerciální elektrostatické zadržení, což je variace fuzoru, který vynalezl Philo T. Farnsworth v roce 1964. „To bylo ono. Neodolal jsem pokušení postavit si vlastní reaktor.”
Oswaltův jaderný reaktor
Jackson velice rychle zjistil, že úkol, k němuž se rozhodl, nebude jednoduchý. Nestačilo okopírovat to, co vymyslel Taylor Wilson v roce 2008. Musel pochopit, co jaderná fúze je a přijít na to, jak v domácích podmínkách sestrojit zařízení, v němž bude probíhat. „Začalo to pomalu, koupil jsem jeden nebo dva díly za měsíc. Žádný pokrok. Proto jsem poprosil rodiče, zda by mi ve financování mého nového koníčku pomohli,” vzpomíná.
Byli jeho žádostí překvapeni. „Souhlasili jsme pod podmínkou, že bude dodržená bezpečnost a Jackson podstoupí školení od svých učitelů,” říká jeho otec Chris. Součástky, které rodina koupila na eBayi, stály dohromady 10 000 dolarů, tedy před dvě stě tisíc korun. „Bylo fascinující sledovat, jak se malý chlapec i přes každodenní selhávání nevzdává. Podle mě odvedl skvělou práci.”
Světový úspěch
Fúze je proces, při němž lehké prvky, jako je vodík, vytvářejí těžší prvky, jako je helium. K tomu je však nutné vakuum, vysoká teplota přesahující 150 milionů °C a tlak. Když se ionty dostatečně zahřejí, překonají vzájemné odpuzování a splynou dohromady. Jakmile k tomu dojde, uvolňují asi milionkrát více energie než bylo k chemické reakci potřeba. Mít tyto podmínky pod kontrolou není jednoduché. Jackson to však zvládl.
„Co bude dál?” Ptá se mladý fyzik sám sebe. „Plánují pokračovat ve vývoji mého současného přístroje. Možná bude mít jednou komerční využití. Dále jsem získal 4leté stipendium na vysoké škole dle mého výběru. To trochu uklidnilo mé rodiče,” směje se teenager. „V budoucnu bych také rád založil organizaci, která by dětem se zájmem o vědu poskytovala finanční prostředky pro jejich výzkum," svěřuje se a dodává, že k videohrám nesedl už rok.
Zdroje: www.iflscience.com, www.dailymail.co.uk, www.en.wikipedia.org, www.guinnessworldrecords.com
