Dva jsou pár, tři jsou dav

Židovský milostný trojúhelník vznikl roku 1943, kdy druhá světová válka cupovala vše na kusy. Holanďané Jacob a Ina se seznámili na narozeninovém večírku a nemohli ze sebe spustit oči. Osud jim zdánlivě nepřál, protože Jacob byl ženatý. I když nešťastně.
Nedlouho po večírku se manželé ocitli v transportu do tranzitního tábora ve Westerboku. Jacob a jeho žena Manja doufali, že společně válku přežijí. Proto také rozvod odsunuli na neurčito, ve dvou se to lépe táhne. Jenže když se v září stejného roku do tábora dostala i Ina, hodil manželku přes palubu.

Jejich přátelství se proměnilo v hlubokou lásku. Tranzitní tábor umožňoval větší volnost a nově vzniklý pár toho náležitě využíval. Jejich noční schůzky začínaly a končily vášnivými polibky, o nichž se nikdo nesměl dozvědět. Drby se ale šíří i na tak záludných místech a o dvojici se doslechla Manja.

Protože s manželem nemohla vyrazit dveře, zakázala mu Inu vídat. A tak si milenci začali dopisovat. Psaníčka nechávali na specifických místech nebo přemluvili spoluvězně, ať je tomu druhému doručí.

Láska pokračuje v Belsenu

Štěstí jim ale nemohlo přát tak dlouho, takže když se Jacob v únoru 1944 dozvěděl, že bude přemístěn do Bergen-Belsenu a Ina zůstane ve Westerboku, málem mu to zlomilo srdce. Oba to ale nevzdávali a slíbili si, že se opět uvidí. V květnu se do Belsenu podívala i Ina.

O svobodě jako v tranzitním kempu si mohli nechat jenom zdát, přesto nalézali způsoby, jak se vídat, i když jen na krátko, a jak pokračovat v dopisování. Ina mu na posteli nechávala milostná psaní, Jacob jí z kuchyně, v níž pracoval, nosil zbytky jídla.

Konec války byl cítit na jazyku. Dne 7. dubna 1945 se Ina zařadila do pochodu smrti, s sebou si odnesla velkou tašku dopisů. Ta se během útěku nešťastnou náhodou roztrhla a dopisy se rozletěly do okolí a spadaly do bahnitých kaluží. Neměla moc času, takže zachránila jen tři. Jacob byl evakuován do Troebitze, který osvobodila Rudá armáda. Zbídačený muž na konci války vážil pouhých 26 kilogramů a musel se pořádně snažit, aby se do dalšího shledání s Inou uzdravil a nabral hmotnost.

Přání umírající manželky

Po rozvodu s Manjou v srpnu 1945 se ztracení milenci znovu našli. Sezdali se a o pár let později emigrovali za příbuznými do Spojených států. O jejich nezničitelné lásce byl roku 2000 natočen dokument, který nese jméno památné věty z jednoho jejich dopisu: Ukradni pro mě tužku (Steal a pencil for me).

Manja zemřela roku 2005, ještě předtím oba požádala, aby do její smrti nezveřejnili žádný z dopisů. Přání jí splnili. Oba manželé už nežijí. Ina zemřela v květnu 2014 ve věku 91, Jacob se dožil 102 let a skonal v lednu 2015.