Když máme tolik jaderných zbraní, tak proč je nemůžeme použít? Tato otázka nenapadla jen jednoho extremistického poslance v pákistánském parlamentu, veřejně ji vyslovil i bývalý prezident USA Donald Trump. Dokonce v době, kdy byl ještě v úřadu. Samozřejmě netušíme, kolik dalších osob ve vysokých vládních funkcích jaderných mocností se touto otázkou vážně zabývá, a raději je asi lepší to nevědět. Odpověď je přitom jednoduchá. Nukleární válka by znamenala konec života na naší planetě. A dokonce by ani nemusela nabrat větších rozměrů.
Malá válka, miliarda mrtvých
Vědci před dvěma lety nastínili model "malé" nukleární války mezi Indií a Pákistánem. Vycházeli přitom z jaderného arzenálu, kterým tyto dvě země disponují: Indie má podle dostupných údajů 150 hlavic, Pákistán pouze o 10 více, přičemž můžeme předpokládat, že jde o mnohem "slabší kávu", než jakou má připraveno k akci Rusko se Spojenými státy. Dle teoretického scénáře by během několika dní byla zasažena stovka vojenských cílů a měst. Zemřely by desítky milionů lidí. A byl by to jen začátek.
Přeživší z bunkrů by venku našli jen trosky.
Kouř ze spálených měst by vystoupal vysoko do atmosféry a zahalil planetu do mračna sazí. Sluneční paprsky by jimi neměly šanci prostoupit a Země by se prudce ochladila. Nejhůře by to odnesla severní polokoule, kde by po několik let na polích nevyrostl ani klásek. Miliarda lidí by byla přímo ohrožena hladomorem.
Nukleární zima by rovněž dramaticky změnila chemické složení oceánů. Řada mořských ekosystémů včetně korálových útesů by zmizela. O možnosti přežití živočišných druhů na pevnině se lze jen dohadovat.
A nyní si představme, že by své jaderné arzenály na sebe vzájemně vypálilo Rusko a státy NATO. Jak by to vypadalo, naznačuje počítačová simulace:
Dvacet let mrazu
Vědci odhadují, že po takovéto hrůze by na planetě zavládla větší zima, než jakou naši dávní předci prožili v době ledové, a trvala by nejméně dvacet let. Drtivá většina rostlin, zvířat i lidí by zemřela buď v důsledku mrazu nebo radioaktivního spadu, který by průběžně dopadal na celý svět. V prvním týdnu by byla zničena severní polokoule, v týdnu následujícím by hrozivé důsledky pocítila i polokoule jižní. Před nukleární zimou by nebylo úniku. Šance na přežití by prakticky existovala jen v důmyslně zařízených bunkrech. Hrstka přeživších by po letech vyšla na denní světlo do naprosté pustiny plné trosek.
Budoucí vlivní politici, prezidenti a diktátoři by se proto měli už na základní škole učit pokládat otázky správným způsobem. Namísto "Proč nemůžeme použít jaderné zbraně, když je máme k dispozici", by se měli ptát: "Proč vůbec máme jaderné zbraně, když jsou schopny během pár hodin zlikvidovat celou planetu?" Existence nukleárních hlavic ve své podstatě postrádá jakýkoli smysl. Jejich jediným účelem je zastrašování. V praxi by znamenaly konec všeho - včetně jedince, který pověstné červené tlačítko zmáčkl jako první.
Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.nature.com, www.nature.com
