Chytrý domov Vikingů
Domov Vikingů byl jejich vlastním mikrosvětem, ve kterém tito bojovníci vyznávali stejná pravidla, jaká pro ně platila venku. Poté, co Viking přišel domů, odložil zbroj a z ramen shodil kožešinu, choval se stejným způsobem, jako kdekoliv jinde.
Důvodem byla společná obydlí, která Vikingové sdíleli. Doma tedy platily stejné názory, jako mimo něj. Vikinské domy tedy netvořily srdce komunity, byly komunitou samy o sobě. Domov Vikinga rovnal se soužití s nejbližšími, ale také s těmi, jež byli nedílnou součástí vikinských válečných výprav.
Spolu s nimi pak tyto domy obývali také služebníci, kteří nedisponovali žádnými právy a jejich pán s nimi mohl zacházet podle svého. Nebylo výjimkou, pokud tito poddaní byli zneužíváni nebo vykořisťováni.
Život ve vikinských domech pak řídil nejvýše postavený, jenž sedával v čele stolu a nejblíže rozdělanému ohni. Domov Vikingů měl také duchovní význam, který platil i posmrtně.
Aby se zachoval alespoň nějaký řád a soukromí jednotlivých rodin, byla architektura Vikingů navržena tak, že jednotlivé prahy vymezovaly konkrétní prostor konkrétní rodině.
Výjimkou nebyli ani mrtví
I mrtví členové komunity měli pevné místo ve vikinských domech. Nebylo výjimkou, že právoplatní členové vikinské domácnosti byli po své smrti "zapuštěni" do domu, aby zde i nadále byli přítomní.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Příkladem je například islandská sága o Laxdælovi, známá především z lidových vyprávění. Sága pojednává o válečníkovi jménem Hrapp, který se během odchodu na onen svět dožadoval, aby byl pohřbený ve dveřích svého domu. Posledním Hrappovým přáním byl pohřeb ve vzpřímené poloze, aby dál mohl hlídat dům.
Ačkoliv se tento příběh může jevit jako smyšlená pohádka, archeologické nálezy dokazují, že ve vikinských domech se skutečně ukrývaly nálezy v podobě kostí. Byly různorodě rozmístěny pod ohništěm, v podlaze či speciálně vytvořených jámách uvnitř domu.
Jakýkoliv prostor, kde se ukrýval nebožtík, pak sloužil jako brána mezi světem živých a mrtvých. Ti, jež zemřeli, tak i nadále v prostorách vikinských domů fungovali jako duchovní strážci.
Těla mrtvých žen byla často vyzdvižena přes zárubeň dveří tak, aby zajistila vhled do budoucnosti i komunikaci s mrtvými. Dveře vikinských domů sloužily jako portály do posmrtného života fungující nezávisle na stavbě.
Také mnohá vikinská pohřebiště disponovala samovolně stojícími dveřmi, skrze které věštci komunikovali se svými předky.
www.ancient-code.com, theconversation.com, sg.news.yahoo.com
