Šetřete si na svíčky…
… je samozřejmě myšleno obrazně, ale je možné, že se už dnes narodil človíček nebo už někde žije člověk, který si jednou na svém narozeninovém dortu sfoukne tisíc svíček. Přinejmenším je o tom naprosto přesvědčený João Pedro de Magalhães, profesor molekulární biogerontologie z Birminghamské univerzity, oboru, který se zabývá stárnutím a vším, co se stářím souvisí. Někteří genetici se domnívají, že ta nejvyšší hranice lidského života naprogramovaná v našem genomu je 115 let, ač i ta již byla překonaná. Proti zakódování našeho věku není ani birminghamský profesor. Domnívá se ale, jak ostatně naznačují také výzkumy, že se již lovci sběrači mohli dožívat 70 až 80 let, pokud nepodlehli nemocem nebo nezemřeli násilnou nebo tragickou smrtí.
Zkrátka, dle něho je nějaká ta sedmdesátka právě ta hranice lidského života, kterou máme v genech, ač se v posledních letech prodlužuje. Jak jich bylo řečeno, podíl nelze upřít stravě, hygieně a životnímu stylu, hlavně je to ale díky medicíně. Běžné nemoci, na které se dříve umíralo, dnes vyléčí pár prášků, lékaři dokážou tzv. udržet na uzdě chronické potíže, ošetřit zranění, zachránit život. S tím de Magalhães souhlasí. Ale dle jeho názoru to klíč ke skutečné dlouhověkosti není…
Věk prodlužuje zdravý životní styl
Podvést smrt
„Chci podvést smrt“, vysvětluje bez obalu de Magalhães. Jak říká, jeho dědeček zemřel na zápal plic. I on jím jako dítě onemocněl. Vyléčil ho penicilin. Pilulka dle něho ale stáří nevyléčí, i když takové léky už máme. Testy na zvířatech ukázaly, že dokážou prodloužit život až o 15 procent, jsou schválené i pro lidi, kteří je užívají po transplantaci orgánů. V čem tedy profesor vidí naději?
De Magalhães hledal odpověď u zvířat, která se dožívají vysokého věku. Jako třeba velryba grónská, která si ve vodách moří plave hodně přes dvě stovky let, nebo sloni či žraloci, a zkoumal jejich genom. Zjistil, že přesto, že můžou trpět nemocemi jako lidé, mají schopnost daleko lépe opravovat poškozenou DNA. Sloni mají například gen p53, který je velmi účinný při potlačování rakoviny. Fascinující je dle něho maličký hlodavec rypoš lysý, který se dožívá 30 let, na rozdíl od krys a hlodavců, kteří žijí 2-2,5 let, protože je též velmi odolný vůči nemocem, i třeba rakovině.
Aby se lidé dožívali tisícovky, stačí přeprogramovat náš „genetický software“
Ví jak na, zbývá „jak“
Profesor své myšlenky nastínil nedávno, ale říká, že se „léčbou“ stárnutí zabývá už léta. Přiznává, že už před několika roky provedl nějaké výpočty a možný průměrný věk nejméně 1 000 let není žádnou fikcí. Stačí jen najít způsob, jak přeprogramovat naše geny a buňky, které mají na svědomí stárnutí a omladit ty, třeba lymfocyty brzlíku, které se podílejí na naší imunitě. A také způsob, jak opravovat DNA. Prostě tak nějak upravit náš „genetický software“ na vyšší hranici stáří, než je těch 70 let. „Pokud bychom dokázali přepracovat naši biologii tak, aby eliminovala rakovinu a vyhnula se škodlivým účinkům našeho genetického softwarového programu, přínos pro zdraví by byl ohromující.“
Jinými slovy, program našich buněk se zároveň s vyšším věkem stává zastaralý, některý až nefunkční a organismu škodí. Stačí ho jen aktualizovat nebo nastavit program nový. Stáří se tedy stane léčitelnou nemocí. Dále de Magalhães uvádí, že jsme teprve na začátku, takové technologie zatím nemáme, ale je přesvědčený, že je lze vyvinout. Nakonec se svěřil, že má jeden sen, a to experiment: implantovat myším gen velryby grónské a zjistit, zda jim to prodlouží život…
Zdroje: www.scientificamerican.com, www.popularmechanics.com
