Od deseti let musel chodit do mládežnické organizace Jungvolk, lidově řečeno Pimpfe. Učil se pochodovat, orientovat se v terénu a "hrát si na vojáky". Poté přešel k Hilerjugend a dobrovolně se přihlásil k tomu, že se stane tzv. spojkou při znovudobývání svého rodného města Lauban. Dostal tedy uniformu, která mu byla příliš velká. Musel ale vypadat jako voják, i když po celou dobu bojů vzpomínal, jak si na prostranství městečka, kde nyní stály armády tváří v tvář, jako malý hrával.

Williho ubytovali v suterénu školy Pestalozzi. Musel být pořád ve střehu, protože kdyby došlo k poplachu, jeho úkolem bylo podat hlášení veliteli. Musel se však vyhnout pouličním bitkám, tankům a nepřátelským vojákům. Štěstí mu přálo, v situacích, kdy po něm vystřelil tank, nebo byl školní dvůr odstřelován granáty, se mu nic nestalo. Koupil si láhev vaječného koňaku, vzal si brokovnici, sedl si za zeď a odtamtud střílel na nepřátele, nikoho však nezabil. Na konci války ho velitel, jako jednoho z nejmladších členů Hitlerjugend, odměnil Železným křížem. Za pár dní odjel do Berlína, kde si mohl potřást rukou se samotným Adolfem Hitlerem.

Na zadním nádvoří říšského kancléřství se vůdce s každým z dvaceti hochů pozdravil. Chlapci mu museli sdělit, v jaké akci byli a za koho bojovali. Williho Hitler poplácal po tváři a usmál se. Když odešel, nadšení chlapců neznalo mezí. Postavit se tváří v tvář Hitlerovi a potřást si s ním rukou, to byla pro ně ta největší čest. Wilhelm Hübner v knize Margarete Dörr „Válka nás formovala. Jak děti zažily druhou světovou válku“ vzpomíná: "Až při zpětném pohledu, mnohem později, jsem si uvědomil, že jsem si myslel, že se náš Adolf stal starým mužem, bylo vidět, že to byl zlomený muž." Jeho pocity se potvrdily. Willi byl za několik dní od této události, konkrétně 7. května 1945, vyhnán z Laubenu polskými vojáky.

V jeho paměti zůstala celá válka dobrodružstvím, které prožívají chlapci jen v knížkách. Na nejhorší věci jako vyhořelé domy, tanky, zmrzačené vojáky a civilisty si nevzpomíná. Legendární fotografie, na které si potřásá rukou s Hitlerem, však obletěla svět. Willi žil až do roku 2010 v Bavorsku. Zemřel ve věku 81 let.