A tak se také stalo, že nejrůznější projevy žen od plačtivosti, vzteklosti, neklidu, apatie až po projevy šílenství nebyly spojovány s ženskými pohlavními orgány, vůbec nikoho nenapadlo, že by tyto příznaky mohly poukazovat na sexuální neuspokojení!

4. století př. n. l.: Už u starých Řeků se v Hippokratovské sbírce objevuje výraz „putující děloha“ (doslova hysterie), která při svém bloudění tělem tlačí na orgány a může způsobit podivné příznaky od amnézie přes náměsíčnost až k šílenství. Právě otci medicíny Hippokratovi tak „vděčíme“ za to, že ženské pohlavní orgány budou spojovány s nevysvětlitelným chováním dalších 4000 let.

2. století n. l.: Řecký lékař Galén dochází k závěru, že příčinou hysterie je sexuální deprivace. Jako účinnou léčbu radí manželství. Galén také jako první navrhuje nápravu prostřednictvím „manipulace“ čili erotické stimulace. Dokonce popisuje úspěch u ženy, kterou tímto způsobem ošetřoval a která „od té doby byla zbavena všech špatných pocitů, kterými předtím trpěla“.
2. století n. l.: Římský filosof Celsus na to jde jinak - doporučuje jako léčbu ženské hysterie pouštění žilou.

10. století: Perský lékař a autor lékařských textů Avicenna radí na léčbu hysterie „tření“, které umožní ženě sužované hysterií „nalezení klidu“.
13. století: Španělský alchymista Arnaldus de Villa Nova doporučuje ženám s těžkými projevy hysterie používat vaginální čípky, které upraví „rovnováhu nálad“.

16. století: Francouzský lékař Phare píše o nové léčbě hysterie - ženy posílá jezdit na koni do lesa.
1653: Proslulý holandský lékař Pieter van Foreest léčí mimo jiné hysterie masáží pánevního dna až do „vyvrcholení“. Tuto metodu doporučuje především „vdovám, které žijí cudný život a nábožensky založeným ženám“.
17. století: Průkopnický anglický lékař William Harvey se domnívá, že ženské pohlavní orgány jsou příčinou „hrozných extravagancí stavu mysli, divokého a iracionálního vzrušení, melancholie, útrap a nepřijatelných stavů“.

8. století: Ke slovu při terapii celé škály ženských poruch přichází „vodoléčba“. Ta často zahrnuje kúru pomocí dobře mířených trysek.
18. a 19. století: Termín „hysterický záchvat“ se stává populární v lékařských kruzích a používá se k popisu široké škály jevů, od epilepsie, deprese až po vzpurnost, manželskou nespokojenost a sexuální nevěru.

1850: Přední francouzský lékař Pierre Briquet oznamuje výsledky svého studia ženské hysterie: je způsobena sexuální frustrací a lékařský zákrok spočívá v „dráždění klitorisu“.
1859: Studie mezi britskými lékaři zjišťuje, že až 40 % ženské populace byla v této době diagnostikována hysterie
1866: Anglický lékař Isaac Baker Brown nabízí alternativu k masáži při léčbě ženské hysterie - odstranění klitorisu. Tento lékař je ale posléze vyloučen z Londýnské porodnické společnosti právě pro velký počet takovýchto operací.

1869: Americký vynálezce George Taylor přijde s masážním strojkem poháněným na páru, známým pod pojmem „manipulátor“. Doktoři léčící hysterii ho rychle přijmou, ale Taylor nabádá při jeho použití k opatrnosti, aby se u pacientek zabránilo vzniku „návykovosti“.


1883: Na první elektrický vibrátor získává patent Joseph Mortimer Granville (právě jeho příběh zachycuje film Vrtěti ženou). Granville propagoval svůj strojek, známý jako „Granvillovo kladivo“, k úlevě od bolestí svalů. Tato pomůcka ale brzy dostala nálepku jediného spolehlivého prostředeku k léčbě v té době velmi rozšířené a notoricky matoucí ženské choroby - hysterie. Metoda: Masáž ženských orgánů „až do bodu záchvatu“.

1895: Sigmund Freud a jeho kolega Joseph Breuer píší své přelomové knihy o hysterii. Jejich závěry obnášejí něco nového – říkají, že jde spíše o duševní než o fyzickou poruchu, která vyplývá z traumatických sexuálních zážitků v raném dětství. Tyto názory otevírají moderní éru psychoanalýzy.
1899: V populárním měsíčníku 19. století McClure se objevují inzeráty na Vibratile, jednoduchý vibrátor za 5 dolarů vyrobený z drátu.
Počátek 20. st.: V řadě ženských časopisů se objevují inzeráty na rozmanité „přenosné relaxační nástroje“.

1918: Katalog Sears Roebuck nabízí vibrační strojky jako „velmi užitečné a vhodné pro domácí použití“.
1952: Americký Psychiatrický institut konečně uznává, že hysterie není nemoc.
70. léta 20. století: Feministky veřejně oslavují vibrátor jako nástroj k sexuálnímu osvobození ženy.

21. století: Řekli byste, že vibrátor, alespoň co se týče západního světa, má svoji strastiplnou cestu za sebou? Ne tak úplně. Sice se odhaduje, že třeba v USA má svůj vibrátor každá čtvrtá žena, na druhou stranu třeba v Texasu nebo Georgii tak páchají zločin – držení této erotické pomůcky je v těchto amerických státech dodnes nelegální.