Plamenomet je zařízení vrhající určeným směrem proud hořící látky. Je to především zbraň, ale existují i jeho nevojenské aplikace, například vypalování porostů. Moderní vojenský plamenomet byl vynalezen v Německu v roce 1901, a byl široce užíván během válek 20. století.
Plamenomety prošly v historii poměrně strmým vývojem. Ač se oheň ve válkách používal prakticky od samého počátku, až moderní války přišly se zbraní, které se báli všichni, včetně těch, kdo ji měli použít k útoku.
Oheň děsí
Oheň je jedním z nejděsivějších způsobů smrti, alespoň to tak uvádějí nejen vojáci, ale i lékaři. „Každá smrt je děsivá, ale pokud se zeptáte i sebevraha, jaký způsob smrti by rozhodně nezvolil, většinou řekne oheň,“ uvedl pro dotyk.cz MUDr. Jan Vyčítal.
Plamenomet byl tak strašlivou zbraní, že od jeho používání většina armád postupně upustila. V Americe byl používán až do roku 1978, v minulosti byl jednou z nejvíce užívaných zbraní, která naháněla děs a hrůzu. Před plamenometem nebylo úniku.
Schéma plamenometu
Od středověku do 80. let
Historie plamenometu přitom sahá už do raného středověku a první zaznamenanou funkční zbraň tohoto typu měla Byzantská říše. Zajímavé je, že plamenomet nebyl zprvu používán na pevnině. Pod názvem řecký oheň jej používali v boji námořníci.
Oheň se z něj stříkal na nepřátelská plavidla, která dokázal nejen zapálit, ale i velmi rychle a bolestivě zlikvidovat celou posádku. Bylo jedno, jak vyzbrojena byla, protože hořící látka jim ulpívala na zbroji.
Později byla znalost složení řeckého ohně ztracena. V daleko děsivější formě se potom objevil až za 1. světové války.
Německý voják v severní Francii
Plamenomety za 1. světové války
S moderním plamenometem přišli Němci, kteří jej chtěli používat pro zvrácení již téměř prohraného boje v zákopech. Poprvé Němci plamenomet nasadili proti francouzským vojákům v roce 1915. První německý plamenomet byl vlastně jen vylepšením principu řeckého ohně. Kromě boje v zákopech se používal i proti kulometným hnízdům a pevnůstkám.
A jak fungoval? Byla to zbraň s nádrží, kam se vešlo neskutečných 18 litrů benzínu. Druhou částí zbraně byla tlaková nádoba, takže pod tlakem byl dostřel plamenometu až 30 metrů. Plamenomety fungovaly tak, že se zápalná kapalina (nafta nebo benzín) vystřelovala tlakem inertního plynu, nejčastěji dusíku, nebo se pro každý zášleh užilo energie malé výbušné nálože. Do dnešních dnů se už konstrukce nijak výrazně nezměnila, pouze byla různě variována.
Plamenomety za 2. světové války
Je však potřeba zmínit, že existují i plamenomety mnohem větší než ty, které nosili bojovníci v první světové válce.
Plamenomety se v průběhu 2. sv. války připevňovaly na tanky nebo transportéry. Tyto tanky ale nebyly příliš používané, protože byly neúčinné proti tankům, daly se použít pouze proti pěchotě, a to pouze na krátkou vzdálenost.
Ve stejné době je však povýšili někam jinam spojenci. Umístili je na obrněná vozidla, například na tanky Churchill a jejich dostřel byl potom až gigantických 275 metrů! Nádrže u těchto zbraní obsáhly neuvěřitelných několik set litrů paliva a tato vozidla byla používána například při likvidaci bunkrů.
Plamenomet se v mnoha zemích používá dodnes
Strach vojáků
Plamenometu se vojáci báli, jelikož i jejich nositel byl přímo vystaven nepřátelské palbě. Kam nedosáhly granáty či přímá palba z ručních zbraní, byl z pravidla nasazován právě plamenomet.
Nositeli plamenometu hrozilo také prostřelení natlakovaných nádob na zádech a únik hořlavé látky do okolí. Uhoření pak bylo nevyhnutelné.
Zdroje:
cs.wikipedia.org, www.armyweb.cz, mmrjournal.biomedcentral.com
