Přežít zimu před stovkami let platilo skutečně doslova. Jednalo se o přežití, protože fungovat bez dnešních vymožeností nebylo jednoduché. Lidé byli nuceni přijímat extrémní opatření, jen aby přežili mráz a sníh po několik měsíců v roce. Samozřejmě že byli ale vynalézaví a našli si celou řadu prostředků. My se podíváme na některé z nich, které přežití extrémního období, jež bylo daleko chladnější a delší než dnes, umožňovaly.
Stejně jako my nosili lidé pláště, šály, boty a rukavice (palčáky). Domy byly často zakouřené od kamenného ohniště, které se větralo otvorem ve střeše. Ten poskytoval teplo, ale ne takové, na jaké bychom byli zvyklí při tak nízkých teplotách. Vnitřní vytápění nebylo zrovna skvělé, takže lidé nosili svrchní oděv i vevnitř. Na jiných chladných a průvanem prohřátých místech, například v kostelech, si vesničané na mši často přinášeli vlastní ohřívače rukou; duté kovové koule, v nichž se nacházely žhavé uhlíky. Oblíbenou látkou byla vlna, která však velmi svědila, takže se pod ní nosilo plátno. Pocení snižovalo hřejivost vlny, takže středověcí lidé často sundávali vrstvy, když se zpotili, a pak je znovu navlékali, když se ochladili.
Na dokument o tom, jak přežít středověkou zimu, se podívejte zde:
Lidská hibernace i úprava jídelníčku
Lidé sice nemají schopnost přirozené hibernace tak jako zvířata, ale například ve Francii nebo v Rusku i lidé v zimě spali mnoho hodin, a to i přes den. Přitom se v posteli k sobě tiskli, aby se zahřívali vlastními těly navzájem. Dlouhý spánek znamenal i to, že přijímali méně potravy. A stejně tak například obyvatelé francouzských Alp v zimních měsících "hibernovali" své krávy a prasata. Podobně tomu bylo i extrémních oblastech Ruska, kde existují prameny, že lidé prospali i půl roku. Rolníci jednou denně vstávali, snědli tvrdý kus chleba a střídavě se ujišťovali, že oheň, který je zahříval, stále hoří. Když byla v Rusku ve středověku příliš velká zima na obdělávání polí, lidé přežívali na guláši. Vařili guláš z vařené zeleniny a obilí a dávali do něj všechny druhy potravin, které měli, a to včetně ovoce, protože si mysleli, že jíst jej syrové je nezdravé. Vesničané do guláše přidávali také sýr a vejce, zatímco příslušníci vyšších vrstev ho jedli s holuby, máslem, fíky, sýrem, hrozny, červeným vínem a skopovým masem.
Trochu jiný postup zvolili Siouxové, kteří kruté zimy v Jižní Dakotě přežívali díky tomu, že skladovali potraviny, jako je sušené maso, kukuřice, fazole a brambory.
Odpovídající oděvy
O termoregulačních vrstvách, péřových bundách a polárním vybavení si mohli tehdejší lidé nechat jen zdát, a asi ani to ne. K podchlazení může dojít kdykoli, když je teplota vzduchu nižší než 15 stupňů Celsia, což zní neuvěřitelně. Zejména psanci a ti, kdo žili celoročně venku si proto museli udržovat správnou tělesnou teplotu, aby se podchlazení vyhnuli. Místo termoregulačních materiálů nosili i mokrou vlnu, i když samozřejmě suché dávali přednost. I když to zní děsivě – voda ve spojení mrazy, fungovalo to. Zejména psanci se uchylovali k této metodě a v zimě se zahřívali tak, že nosili plátěnou košili s podvlékačkami, rukavice z vlny nebo kůže a vlněné kabáty s kapucí přes těsnou čepici zvanou čepec. I když muži žili venku a pršelo, nosili mokrý vlněný oděv, aby jim bylo příjemně. Další, lepší, ale méně dostupnou variantou pak byla kůže z jelena nebo prasete, ze které si muži vyráběli pláště nebo kapuce.
Američané a krby
Američané na tom byli nejlépe. Alespoň ti bohatí, kteří už v 17. století měli doma obrovské krby a vyhřívali si svá obydlí. Krby mohli mít dokonce v každé místnosti, u těch jednodušších domů se jednalo většinou o jeden velký krb z cihel nebo kamene. Do krbů se navíc dalo vstoupit jako do vyhřívané místnosti. Existují i důkazy o tom, že sídlo Stratford Hall na řece Potoma, se pyšnilo krbem tak širokým, že se do něj vešel celý vůl. Některé z prvních krbů vyžadovaly tak velká polena, že je bylo nutné do domu tahat pomocí koně a řetězu.
Zdroje:
