Židé byli v Evropě okupované nacisty ohroženi. Zaváděly se různé antisemitské zákony a narůstalo násilí proti židům, jejich domům a podnikům.

Mnohým bylo jasné, že to, co přijde dál, bude ještě horší. Mladý Nicholas Winton tehdy odmítl sedět se založenýma rukama. Zamířil do Prahy, protože se mu v hlavě vylíhl plán, který v měsících před vypuknutím druhé světové války zachránil životy stovek dětí.

V prvních letech Hitlerovy vlády se nacisté pokusili Židům znepříjemnit život tak, až byli nuceni emigrovat. Jen málo zemí bylo přitom ochotno přijmout příliv židovských uprchlíků.

Křišťálová noc

Mnoho zemí, včetně Británie, zpřísnilo svou imigrační politiku. V létě 1938 se v městečku Évian ve Francii odehrálo setkání 32 zemí, které mělo vyřešit rostoucí uprchlickou krizi. Bohužel, prakticky všichni odmítli přijmout více Židů.

Jenže 9. listopadu 1938 došlo v nacistickém Německu k alarmujícímu obratu. Na celém nacisty okupovaném území vypukl protižidovský pogrom. Synagogy byly spáleny, židovským podnikům se rozbíjely výlohy. Temné události se do historie vepsaly pod názvem Kristallnacht - „Křišťálová noc“.

Změna přístupu

Křišťálová noc rozezněla v západních zemích varovné zvony. V důsledku tragických událostí se Británie dohodla na otevření hranic židovským dětem. Nicholas Winton byl socialista se zájmem o mezinárodní záležitosti a s kontakty na mnoho labouristických politiků.

Jedna věc ho však od většiny Britů odlišovala...

Židovský původ

Winton se ve skutečnosti narodil jako Nicholas Wertheimer. Stalo se tak v roce 1909. Jeho rodiče byli židovského původu, chtěli se integrovat do britského způsobu života. Poangličtili své jméno, Winton byl pokřtěn v anglikánském kostele.

Právě jeho původ mu poskytl zvláštní pohled na události v Evropě. Měl jasnou představu o tom, čeho by nacistický režim mohl být schopen.

Dopis od přítele

V prosinci 1938 plánoval Winton zpříjemnit si zimu dovolenou, chtěl vyrazit lyžovat. Těsně před odjezdem ale dostal dopis od svého přítele Martina Blakea, který byl pracovně v Praze ve jménu Britského výboru pro uprchlíky z Československa.

Obsahoval pozvání: "Mám nejzajímavější úkol a potřebuji vaši pomoc. Neobtěžujte se s cestou na lyže."

Pár nic neříkajících řádků rychle sevřelo Wintonovo srdce nejistotou, mohlo to znamenat jediné - humanitární krize nabývala větších rozměrů, než si dokázal představit.

Děsivé podmínky

V Praze si Winton plně uvědomil závažnost problému, kterému čelí Židé v okupovaných Sudetech. Uprchlické tábory se naplňovaly rodinami vystěhovanými z jejich domovů. Obyvatelé se tam snažili přežít krutou evropskou zimu. Winton byl zdrcen děsivými podmínkami, kterým Židé čelí, největší starosti si dělal o děti.

Jako britský občan s mnoha kontakty byl Winton přesvědčen, že dokáže zajistit evakuaci mladých uprchlíků do Anglie. Winton a jeho kolegové Martin Blake a Doreen Warrinerová zřídili provizorní kancelář v hotelu v Praze a začali shromažďovat jména rodin, které chtěly poslat své děti do bezpečí.

Wintonova práce v Londýně

Přeprava stovek mladých uprchlíků po celé Evropě vyžadovala pečlivé plánování. Winton se vrátil do Londýna vyřídit stohy papírování. Britská vláda byla ochotna nechat děti vstoupit do země, pouze pokud splnily všechny přísné podmínky.

Winton musel pro každého uprchlíka, který opustil Československo, zajistit pěstounskou rodinu. Několik dětí to naštěstí vyřešilo rychle, měly v Británii příbuzné.

Reklama v novinách

Ve většině případů ale musel Winton přesvědčit úplné cizince, aby vzali děti k sobě domů. Zaplatil inzeráty v novinách, pomocí kterých hledal dobrovolníky.

Britská vláda v té době naštěstí již začala plánovat evakuaci britských dětí z městských center pro případ bombardování, takže britská veřejnost byla připravena na otevření svých domovů potřebným.

Aby se dostali do bezpečí, musely Wintonovy děti cestovat srdcem nacistického Německa. Od března do srpna 1939 odjelo tímto způsobem z Varšavy osm vlaků. Dohromady se Nicholasi Wintonovi podařilo tímto způsobem zachránit před jistou smrtí 669 dětí.