Obecně ale středověk nebyl extrémně krutý – naši středověcí předkové by byli stejně zděšeni bezohlednou brutalitou jako my dnes. Většinou přetrvají jen ty nejpikantnější historky, které máme potom tendenci neprávem zevšeobecňovat. Mnohé dílčí epizody se tak staly synonymem středověké brutality, jež jen dokreslila stereotyp násilnického, sadistického středověku tak, jak si jej všichni představujeme.

O tom, jaké bylo násilí vůči ženám ve středověku, pojednává tento dokument:

Zdroj: Youtube

Desetkrát více vražd

V dochovaných záznamech z pozdějšího středověku je spousta věcí, které jsou šokující a znepokojivé. Přestože míra mezilidského násilí byla ve středověku jistě vyšší než dnes, je velmi obtížné ji změřit. Na vině jsou četné války a genocidy, které statistické průměry výrazně mění. Stejně tak se proměňovala a proměňuje i definice násilí. Například znásilnění a domácí násilí byly ve středověku definovány velmi úzce.

Proč však byla míra mezilidského násilí ve středověku tak vysoká? Vysvětlení se nabízí hned několik a jednou z těch hlavních je, že lidé neuměli krotit své pudy. Například ve středověké Anglii byl tak počet vražd nejméně desetkrát vyšší než dnes.

Vraždy nebyly „plánem“

Vraždy se pohybovaly od promyšlených útoků až po hospodské rvačky, které končily katastrofou. Jen zřídka se však jednalo o plánové činy, ale spíše o náhody, které skončily tragicky. Čest byla ve středověku prvořadá a násilí bylo uznáváno jako prostředek k předávání určitých poselství. Navíc lid holdoval alkoholu a bylo naprosto běžné být ozbrojen, ať už dýkou nebo nožem. Nikdo nekontroloval, co se děje, policie neexistovala, spíše fungovaly nějaké menší komunity. Lékařská péče nedokázala také spoustu lid zachránit. To vše přispívá k pojímání středověku jako doby krvavé.

Pravdou ale je, že nejčastějšími oběťmi násilí byly ženy.

Zabíjení žen ve jménu „cti“

V tehdejších kulturách byla na prvním místě čest. To ve spojení s násilím jako běžnou formou vyjadřování se vedlo k mnoha tragickým nehodám. Pokud jste ženě usekli nos, většina lidí to považovala za znamení cizoložství, i když to vůbec nemusela být pravda. Kultura byla velmi nerovná, zejména v pozdně středověké Evropě.

Čest hájili zejména muži, kteří se také rádi předváděli, aby vynikli před svými kumpány. Hojné byly i tlupy lupičů, lapků, kriminálníků. Vždy bylo potřeba být vůdcem a být v čele. Odtud se pak vzaly mnohé legendy, jako třeba Robin Hood.

Ženské znásilňování a zabíjení byly sporné, protože se jen stěží dokazovalo, že žena nesouhlasila. Ženy musely být schopny fyzicky prokázat, že nesouhlasí, čímž však pak samy riskovaly svou pověst, a dokonce i trest. Šance byly v jejich neprospěch.

Vraždy manželek nebyly neobvyklé

Na venek se tak dostaly jen ty nejbrutálnější případy, jako byly pokusy o znásilnění, které skončily smrtí, cizoložství a mnohé jiné. I definice domácího násilí se v pozdějším středověku radikálně lišily, takže i formy agrese byly v té době považovány za něco daleko více normálního. Pokud žena neposlechla svého manžela, byla potrestána, a to, jak rozlišit mezi úrovní "přijatelné" domácí kázně a nepřijatelného domácího násilí, bylo trvalým problémem.

Poněkud úsměvné je drsné pravidlo palce, podle něhož bylo přijatelné bít manželku, pokud byl použitý klacek tenčí než palec. Například ve 14. století byla v Paříži žena zbita svým manželem kulečníkovou holí tak silně, že zemřela. Manžel tvrdil, že ji nechtěl zabít a trest si zasloužila, a byl zproštěn viny.

I když je těžké posoudit středověkou míru násilí, stále převládá obraz mimořádně násilné společnosti, ve které by dnešní člověk rozhodně nechtěl dlouhodobě žít. Ačkoli bylo násilí běžné, lidé na něj nebyli zvyklí a bylo jednoduše považováno za špatné: spíše to byl problém, o kterém se lidé obávali a mluvili o něm. O tom svědčí i řada dobových literárních děl s tematikou násilí.

Zdroje:

medievalwomeninsociety.weebly.com, www.historyextra.com, www.historyextra.com