Detektor lži si na schůzky obvykle nenosíme. Naše smysly jsou přitom samy o sobě docela spolehlivým detektorem, stačí se naučit je používat a nechat mozek, ať přijatá data náležitě zanalyzuje. Při rozhovoru je třeba se soustředit nejen na verbální řeč, ale také na gesta a mimiku hovořícího.

Bylo prokázáno, že vědomé lhaní v člověku vyvolává fyziologické změny: napětí, nervozitu, a dokonce až úzkost. Toho využívá právě přístroj zvaný detektor lži - ten de fakto měří naši hladinu stresu během pronášení lži a porovnává ji s klidovým stadiem, kdy říkáme pravdu. Víte sami, jak se vaši přátelé nebo partner chovají, když vyprávějí nějakou historku, o které víte, že je pravdivá. Někdo je živější a více gestikuluje, jiný je ve své mimice méně výrazný, ale všichni mají něco společného: jsou přirození, udržují s vámi přiměřený oční kontakt a působí uvolněným dojmem.

Jakmile však na vás zkusí nějakou lež, vnitřní nervozita se mimoděk projeví například uhýbavým pohledem, ruměncem v tváři nebo trhanými pohyby rukou. Lhář si také častěji sahá na krk, škrábe se na nose nebo si zakryje ústa rukou, jako by jeho alterego chtělo lživá slova zastavit.

Lhaní většinou stojí člověka určité vnitřní úsilí a přemáhání, takže dochází i k nepřirozenému držení těla, celkovému ztuhnutí, lapání po dechu nebo ke zrychlenému dýchání. Se zvýšenou hladinou adrenalinu se tělo víc prokrvuje, rozšiřují se vlásečnice a také sliznice. Pamatujete na Pinocchia a jeho nos? Ten se může vlivem lži zduřit a jaksi zvětšit i u lidí z masa a kostí.

Při našem detektivním rozboru samozřejmě musíme brát v potaz i celkové okolnosti rozhovoru: pokud zkoumanou osobu právě doběla rozčílil šéf, její trhané pohyby a zrudlá tvář nebudou znamenat lež, ale čistý vztek. Stejně tak zrychlený dech může být důsledek právě zaběhnutého kolečka okolo bloku nebo zánětu průdušek.

Nakonec je třeba se zaměřit i na samotný obsah sdělení. Lži bývají průhledné, protože jsou méně pravděpodobné: lhář rád něco přibarví, zveličí, případně slibuje nereálné. Nejlépe ho ale přistihnete, když se v jeho výpovědi objeví rozpory. Pravdivé události si totiž dobře pamatujete a jste schopni je vždy přesně opět popsat, zatímco vymyšlená historka se pamatuje hůř. Když se dotyčného za pár dnů znovu zeptáte na detaily, nejspíš si už ani nebude pamatovat, co vám nalhal, a výpověď buď pozmění, nebo se zcela vyhne odpovědi.