Když se náš přímý předek člověka rozumného před 40 - 60 000 lety vydal z Afriky, v Asii a v Evropě narazil na neandrtálce, na Sibiři na denisovany a v dalších koutech světa na jiné hominidy. Vzájemné sympatie byly značné. Obyvatelé východní Asie, Papuy-Nové Guineje a Oceánie tak mají ve svém genomu až 5 % denisovanské DNA. U ostatní světové populace se objevuje 1 až 4 % neandrtálské DNA.

Jedná se především o ty geny, které pro nás měly nějakou adaptační výhodu. Proto v naší DNA zůstaly zachovány dodnes. Příměs neandrtálských sekvencí tak vědci nacházejí například u genů ovlivňující ukládání keratinu v kůži, vlasech a nehtech. To pomohlo zlepšit obranu vůči vlhku, chladu a patogenům.

Zdroj: Youtube

Od neandrtálců jsme také zdědili sekvence zapojené do metabolismu tuků. Ty přispěly k lepšímu využívání omezených zdrojů potravy. Dnes, v době hojnosti, se však ukazuje, že jsou naopak nevýhodou. V důsledku toho trpíme obezitou a dalšími civilizačními nemocemi. „Mohutní lovci nám předali také geny, které jsou příčinou dlouhodobých depresí, cirhózy jater a Crohnovy choroba," říká evoluční biolog z Harvardovy univerzity Sriram Sankararaman.

Neandrtálci a bolest

V neandrtálském genomu se našly také mutace, které se pravděpodobně vyskytovaly u většiny tehdejší populace. Našel je mezinárodní tým vědců z Institutu Maxe Plancka v Lipsku a Karolinska Institute ve Stockholmu. Odborníci identifikovali tři změny v genu SCN9A, jež má za úkol kódovat sodíkový kanál Nav1.7. nacházející se na membráně nervových buněk. Ten je zodpovědný za přenos vzruchů.

„Dokazuje to, že neandrtálský práh pro spouštění bolestivých impulzů byl nižší než u většiny dnešních lidí,“ vysvětluje Svante Pääbo. Podle něho nemuselo jít přímo o mutaci, ale výsledek evoluce. „Není těžké si představit, že vyšší citlivost na bolest se našemu společnému předku žijícímu v divočině hodila," říká Pääbo. Už předchozí studie potvrdily, že zranění Homo neanderthalensis byli ošetřováni, a dokonce používali léky proti bolesti. Částečně to mohlo být důsledkem jejich zvýšeného vnímání diskomfortu.

Tuto teorii potvrzuje výzkum australských vědců, jež zkoumali jídelníček neandrtálců. „Vše nasvědčuje tomu, že pravěcí lidé užívali antibiotika 40 tisíc let před tím, než byl objeven penicilin," konstatuje profesor Alan Cooper z University of Adelaide’s Australian Centre for Ancient DNA.

Evolučně daná bolest

Tento objev může pomoci pochopit, jak dnešní moderní člověk prožívá bolest. Vědce proto zajímalo, zda tyto změny zdědil také druh Homo sapiens. Porovnali plně osekventované genomy neandrtálců s 2 500 vzorky lidí z celého světa. Experiment potvrdil, že kombinace všech tří mutací se vyskytují nejčastěji u Asiatů a Američanů. Projevuje se hyperaktivitou kanálu Nav1.7. Ta má za následek zvýšení vnímání bolesti.

Zdroj: Youtube

„Na molekulární úrovni se neandrtálský iontový kanál aktivuje snadněji. To vysvětluje, proč lidé, kteří ho zdědili, mají snížený práh bolesti," říká Hugo Zeberg. Podle něj by to mohlo pomoci vysvětlit také jiné fyziologické procesy a dokonce i zdravotní problémy prapravnuků vyhynulého druhu.

Zdroj:

www.em.muni.cz, www.novinky.cz, www.insmart.cz, www.ancient-origins.net, www.idnes.cz