Domníváme se, že lepra byla do Evropy přivezena ze zemí Blízkého východu těmi, kdo se účastnili křížové výpravy. Ve své době byla považována spíše za nemoc vyšších vrstev než za nemoc chudých. Stejně jako nemoc sama se vyvíjelo i to, jak bylo k lidem postiženým malomocenstvím přistupováno.
Lepra se označuje jako nemoc starověku. Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla.
Od lítosti k separaci
Když se o nemoci ještě tolik nevědělo, byli první nemocní litováni a bylo s nimi dobře zacházeno. Postupně však začali být malomocní považováni za nečisté a hříšné, ve městech byli dokonce nuceni nosit klapačku a později zvonek, který upozorňoval na jejich příchod. Tak měli ostatní dost času se schovat nebo se jim vyhnout, aby s nimi nepřišli do kontaktu.
Přitom však bylo mnoho lidí za malomocné pokládáno omylem. Neznalí lidé označovali za malomocné často i ty s obyčejným ekzémem, lupénkou a rakovinou kůže. Zejména ve 12. století, kdy byli lidé s leprou považováni za nečisté, se jim začaly stavět speciální malomocenské domy, leprosária. Jejich obyvatelé trávili mnoho času modlitbami. Také se také všeobecně věřilo, že se jedná o pohlavně přenosnou nemoc, takže museli malomocní skládat slib čistoty. Věřilo se, že je nemoc velmi nakažlivá a lidé tak trpěli separací a vykořeněním ze společnosti možná více než samotnou nemocí.
Lepra na rukou.
Téměř 20 tisíc domů pro malomocné
Matthew Paris, benediktinský mnich a kronikář, který žil v letech 1200-1259, odhadl, že v Evropě bylo 19 000 malomocenských domů. Z toho stálo 2000 domů ve Francii a více než sto v Anglii a většinou byly provozovány podobně jako kláštery a sloužily k péči i karanténě. Církev a věřící někdy na nemocné leprou pohlíželi jako na lidi, kteří prožívají očistec ještě na zemi, a jejich utrpení bylo považováno za svaté.
Na český dokument o lepře se podívejte zde:
Rozvoj nemoci
Ač je v moderní době většina lidí vůči této nemoci přirozeně imunní, ještě stále se s ní setkáváme v rozvojových zemích, kde je nedostatek zdrojů. Najdeme ji v některých částech Afriky, Asie a Jižní Ameriky a ve Spojeném království se stále příležitostně vyskytují případy malomocenství léčené ve Velké Británii. Není vysoce nakažlivá a přenáší se pravděpodobně vzdušnými kapénkami.
Příznaky lepry se mohou objevit až po dlouhé době poté, co jste byli vystaveni nemoci. Obvykle je to tři až pět let, ale může to být i 20 let. Začínají postižením nervů, které ovládají cit v kůži. Pokud se neléčí, dochází k dalšímu poškození nervů a mohou vzniknout vředy. Kvůli ztrátě citlivosti zůstávají rány a řezné rány nepovšimnuty a následné poškození vede k viditelným příznakům běžně spojovaným s leprou.
Příznaky lepry
Hlavním příznakem lepry jsou skvrny na kůži, které mají jinou barvu než zbytek těla. Skvrny způsobené leprou jsou necitlivé, takže na nich není například možné rozeznat rozdíl mezi horkem a chladem.
Dalším příznakem je poškození nervů, které se u nemocných projevuje ztrátou citlivosti a svalovou paralýzou a ovlivňuje schopnost vykonávat každodenní činnosti. U rukou se také může vyskytnout svalová slabost, takže nelze sevřít ruku v pěst, nic v ní udržet nebo ruce zcela postrádají cit. Stejně jako u rukou může dojít ke ztrátě citu i u nohou a také nohy mohou být velmi slabé.
S leprou úzce souvisí i poškození očí, tedy ztráta citu v očích. Mnoho lidí přestane mrkat, protože necítí, že jejich oči potřebují vlhkost, kterou jim poskytuje mrkání. Časem může nedostatek mrkání způsobit poškození oční čočky. Poškození nervů může také znamenat, že nejste schopni správně zavřít oči, a to ani ve spánku.
Přenos
Kromě kapénkové infekce se objevily důkazy, že lepru mohly také přenášet veverky. Vědci našli nový důkaz, že středověká poptávka po kožíšcích a mase veverek mohla výrazně přispět k šíření epidemie lepry. Dodnes se právě tento druh nemoci objevuje u veverek zejména ve Velké Británii. Vědci uvažují o tom, že se do jihovýchodní Anglie dostala lepra právě díky obchodu s Vikingy, kteří převáželi mimo jiné červené veverky. To bylo v té době vyhlášenou lahůdkou a kožíšky zase oblíbenou ozdobou ženských šatů.
V minulosti při neléčení začaly malomocnému odpadávat kusy tkáně, takže vypadal děsivě. To byl i jeden z důvodů přehnaného strachu z tohoto onemocnění a umisťování lidí do leprosárií. Dnes víme, že lepru způsobují infekční bakterie Mycobatecterium leprae, které nejčastěji útočí na chladnější části těla. Až na kožní formu není nijak výjimečně nakažlivá, pokud ale propukne, může mít závažné důsledky – způsobuje znetvořeniny na končetinách i na tváři.
Zdroje:
ct24.ceskatelevize.cz, https://en.wikipedia.org/wiki/Leprosy, elizabethashworth.com, www.sciencedirect.com
