Separatistická skupina Černá ruka chtěla původně odstranit rakousko-uherského generála Oskara Potioreka, který od roku 1911 sloužil jako guvernér Bosny a Hercegoviny. Když se ale rozkřiklo, že se do Sarajeva chystá sám následník trůnu Ferdinand, atentátníci usoudili, že bude mnohem lepším cílem.
Dne 28. června 1914 se rozestavili na místa, vybaveni výbušninami, pistolemi a ampulkami s kyanidem. Věděli, že kolona s Františkem Ferdinandem zamíří ze sarajevského nádraží na inspekci kasáren a poté na radnici.
Na bezpečnost vzácného hosta osobně dohlížel guvernér Potiorek, jenž s Ferdinandem a Žofií usedl do stejného vozu. Kolona postupně minula dva atentátníky, kteří k činu nesebrali odvahu a nezaútočili. Teprve třetí separatista ukrytý na trase, Nedeljko Čabrinović, vhodil na automobil bombu, ale nestrefil se. Bomba se odrazila od stažené střechy, dopadla na silnici a vybuchla ve chvíli, kdy nad ní projížděl další vůz.
Arcivévoda Ferdinand s chotí Žofií chvilku před atentátem
Exploze zranila dvacet lidí, přičemž arcivévoda zůstal nezraněn. Čabrinović ve zmatku spolkl ampuli s kyanidem a skočil do řeky, ani pokus o sebevraždu mu však nevyšel: z jedu se jen pozvracel a v řece bylo příliš málo vody na to, aby se utopil. Dav lidí vítajících Ferdinanda ho vytáhl na břeh a předal policii.
Na cestě k radnici ještě číhali další tři atentátníci, ani jeden z nich se však žádné akce neodvážil. Arcivévoda, známý svou prudkou povahou, po příjezdu na radnici ihned uhodil na primátora a bombový útok mu vyčetl. Situaci uklidnila jeho manželka Žofie Chotková, která se projevila jako smířlivá diplomatka. Kvůli svému nižšímu původu dosud nesměla Ferdinanda doprovázet na oficiální akce, cesta do Sarajeva byla její první misí. Bohužel i poslední.
Manželé se rozhodli přerušit plánovaný program a raději navštívit nemocnici, kde leželi zranění po nezdařeném atentátu. Atentátník Gavrilo Princip zrovna postával před obchodem s potravinami a rozmlouval se svým známým, když se proti němu nečekaně vynořil automobil s arcivévodou. Gavrilo se rozhodl ve zlomku vteřiny. Přiskočil k autu a bezmyšlenkovitě vypálil dvě rány.
První zasáhla Ferdinanda do krční tepny, druhá trefila Žofii do břicha. Manželé vykrváceli ještě ve voze během převozu k ošetření. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Gavrilo Princip
Kyanid nezafungoval ani v případě Gavrilo Principa. Policie usoudila, že tajnou organizaci musel někdo ošidit a prodat jí slabší jed. Princip později prohlásil, že nechtěl zabít Žofii. Druhá kulka prý patřila guvernéru Potiorekovi a Ferdinandovu manželku zasáhla nešťastnou náhodou.
Rakousko-uherské zákony v té době neumožňovaly udělit trest smrti osobám mladším 20 let. Gavrilo Princip měl v tomto ohledu štěstí - dvacáté narozeniny měl oslavit až za měsíc. Temný žalář v Terezíně nicméně nepovažoval za příjemnější alternativu a přál si zemřít. V roce 1918 skonal na tuberkulózu.
Stejný osud potkal i Nedeljka Čabrinoviće, jen zemřel na stejnou nemoc ve vězení už o dva roky dříve. Ostatní atentátníci a jejich pomocníci odešli od soudu s různě dlouhými tresty odnětí svobody, pouze tři z nich byli popraveni oběšením. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
