Jak probíhalo harakiri, zbytečná a bolestivá sebevražda japonských samurajů?

Rituál seppuku (harakiri) měl jasná pravidla

Rituál seppuku (harakiri) měl jasná pravidla

Foto: Profimedia

Harakiri známe většinou z japonských filmů nebo literatury a přeneseně jsme jej vnesli do našich životů, když chceme říci, že máme něčeho opravdu dost. Věděli jste ale, že místo harakiri bychom měli používat termín seppuku? Jsou to dvě slova, která mají stejný význam: Obě odkazují na stejnou formu sebepopravy znamenající vykoupení a obě zdánlivě znamenají „[k] podříznutí žaludku“. Harakiri je přitom spíše hanlivé pojmenování seppuku.

Mezi tajemné tradice japonského světa patří i rituální sebevražda samurajů, harakiri. Tento druh sebeobětování je ale opředen mnoha mýty, navíc často nepravdivými.

Odlišná kultura - řád samurajů 

Pro Evropu velice vzdálená myšlenka japonské rituální sebevraždy byla vždycky těžká na pochopení, jelikož hluboce zakořeněná křesťanská tradice silně kritizovala sebevraždu a považovala ji za jeden z vážnějších hříchů. Dochází tedy k obrovskému kulturnímu střetu a je nutné pochopit všechny sebemenší rozdíly v tradici a společnosti.

Sebevraždy v Japonsku nejsou tak častým jevem jako kdysi, a japonská vláda se potýká s daleko většími společenskými problémy např. stárnutí obyvatelstva.

Mezi stěžejní aspekty rituální sebevraždy patří velice známý řád bušidó (řád samurajů), který určoval, jakým způsobem a z jakých konkrétních důvodů, by se měl samuraj snažit zachránit svou čest, popřípadě čest celého svého rodu. Většina lidí si japonskou rituální sebevraždu propojí s jednou ze známějších scén z filmu Drak přichází s Brucem Lee z roku 1973, kde jeho sestra spáchala sebevraždu jakýmsi střepem.

Harakiri nebo seppuku?

První zmínka o harakiri v západní literatuře byla v roce 1846 a podtrhla termín sebeobětování. Zmínka o seppuku byla o něco později, v roce 1882 v textu odkazujícím na trestání zločinců. Některé etymologické rozdíly mezi harakiri a seppuku jsou:

a) slovo seppuku se objevilo na konci 15. století, několik set let po první čestné sebevraždě v oficiálních záznamech.

b) Japonci slovo harakiri obvykle nepoužívají, běžněji jej používají cizinci.

c) Seppuku a harakiri se zapisují pomocí stejných čínských znaků, které se čtou odlišně. V Japonsku lze téměř všechny čínské znaky číst dvěma různými způsoby.

d) Hara-kiri (řezání břicha) zdůrazňuje akci, setsu-puku (řezání břicha) je o tradici a rituálním aspektu akce.

f) Harakiri někdy označuje sólové sebeobětování, které nemá jasná pravidla. Seppuku obvykle odkazuje na rituální sebeobětování za přítomnosti ostatních.

g) Seppuku je často spojován s trestem smrti pro samuraje po roce 1600, ale harakiri tomu tak není. Seppuku má jasná pravidla a pomocník na konci uřízne hlavu. Harakiri nemá jasná pravidla a samuraj obvykle končí svůj život sám skokem do plamenů nebo pádem na meč.

Nepravdivé, ale četné mýty 

K oběma formám sebevraždy se navíc vztahují mnohé mýty, například že: 

·      Samurai tlačil dýku přímo do jejich žaludku, aby spáchal seppuku, jak to ukazuje film 47 Ronin. Ne, standardním postupem je řez zleva doprava kolem linie pasu a netlačte čepel přímo do břicha nebo srdce.

·      Kaishakunin úplně usekl hlavu pro bezbolestnou smrt. Ne, kaishakunin vždy zanechává nějakou část kůže připevněnou ke krku, aby se hlava nepřevrátila na podlahu, což je neuctivé.

·      Harakiri se začalo praktikovat v období válčících států. Ani to není pravda, jelikož většina historických knih zmiňuje harakiri z Minamota no Yorimasa v roce 1180, během bitvy o Uji jako první akt seppuku.

·      Poté, co jejich pán zemřel, se Samurajové vždy dopustili seppuku. Tento akt se nazývá junshi, oi-bara nebo toma-bara, kde oi a toma v japonštině znamenají „doprovázet“. Ve skutečnosti se však nejednalo o běžný akt, ale spíše vzácné a rozhodně ne stanovené pravidlo.

·      Seppuku byl také vyžadován pro manželky samurajů. Ani to není pravda: Pokud se manžel po provinění dopustí seppuku, čest rodiny je tak získána zpět. Manželky daimyosů se však často zabily, pokud byli jejich manželé zajati a zabiti konkurenčním klanem. Bylo by hanebné, aby manželka elitního samuraje udržovala nadstandardní životní styl poté, co byl manžel potupně zabit.

·      Ženská seppuku se nazývá jigai. Ani to není pravda. Jigai znamená spáchat sebevraždu nožem nebo tanto rychlým řezem do krční žíly na krku. I když byl tento typ sebevraždy běžný u samurajek, slovo neznamená „seppuku pro ženy“.

·      Samuraj spáchal sebevraždu, aby tlačil na další samuraje, aby učinili totéž (pojmenováno sashi-bara). Respektované samurajské knihy a japonská studia takový čin nezmiňují.

Koshiro Tanaka

Koshiro Tanaka: Šílený osamocený samuraj bojující za svobodu muslimů

Japonské hodnoty

K základním japonským hodnotám paří wa = harmonie, amae = vzájemná závislost, giri = morální závazek, společenský závazek, nindžó = lidské city.

Japonská společnost byla velice ovlivněna buddhismem, taoismem a konfuciánstvím a základním cílem bylo vždy udržet harmonii mezi všemi členy určité společnosti. I proto byl vymyšlen feudální systém, díky němuž každý věděl, kam patří.

Uvědomělí členové japonské společnosti pracovali a snažili se pro ostatní, protože byli součásti něčeho většího. Nikdo neměl narušit harmonii Japonska.

Jak seppuku alias harakiri probíhalo?

K rituální sebevraždě se samuraj mohl rozhodnout tehdy, byly-li porušeny japonské hodnoty. Jestliže samuraj neuposlechl nebo nesouhlasil se svým daimjóem - pánem, a chtěl zabránit zneuctění celého jeho rodu, musel jako bojovník podstoupit bušidó obřad.

Samuraj před samotnou rituální sebevraždou vždy dlouho meditoval. Poté sepsal báseň haiku, která se měla týkat pohrdání smrtí. Samuraj propíchl své břicho mečem wakizaši. K seppuku vždycky docházelo v přítomnosti sekundanta, kterého si samuraj vybral sám - pro sekundanta to byla obrovská čest. Jeho úkolem bylo utnout hlavu samuraje ve chvíli, kdy si již rozpáral břicho. Japonci totiž věřili, že lidská duše sídlí v břiše člověka - hara. Aby duše mohla bez problému opustit tělo, bylo pro ni nutné vytvořit cestu úniku.  Vše muselo proběhnout hladce a v pořádku – jakýkoliv omyl by mohl znamenat potupu pro celý rod samuraje i sekundanta.

V dnešní době je seppuku zakázané. Těžko by se asi trestal samotný sebevrah, a proto zákon postihuje pouze toho sekundanta.

Zdroje:

http://www.asianstyle.cz/kultura/10025112-harakiri-seppuku-ritualni-japonska-sebevrazda

https://mai-ko.com/travel/japanese-history/samurai/harakiri-and-suppuku/

Akční letáky