Severští otroci – thrálové

Jedním z důvodů, proč otroctví nebylo dlouhá léta spojováno s Vikingy, je, že v písemných záznamech jsou severští otroci nazývaní staroseverským výrazem thræll, z něhož vzniklo anglické „thrall“, které kromě významu „být v něčí moci“ může mít i pozitivní význam, být „okouzlen“ a to vědce tak nějak mátlo. V otrockých okovech přirozeně končili váleční zajatci, ale cílem mnoha nechvalně proslulých vikinských nájezdů byl právě lov lidí. Dle historických záznamů Vikingové zajali tisíce mužů, žen i dětí na území Britských ostrovů, východní Evropy až po Pyreneje. Mnoho z otroků byli i samotní skandinávští obyvatelé, kteří doživotním otroctvím spláceli své dluhy a závazky, nebo se jako otroci prostě narodili jako potomci pánem zneužívané otrokyně. Otroctví bylo i trestem za krádež nebo vraždu. Dle odhadů badatelů otroci tvořili deset procent obyvatel vikinské Skandinávie, což je méně, než například u Římanů.

Otrok nad zlato

Vikinská lačnost po otrocích má více důvodů. Písemné záznamy ukazují, že Vikingové obchodovali s otroky na mezinárodních trzích, stejně jako jiné národy, ale prodávali je i na domácí půdě. Byli zdrojem příjmů i výhodným zbožím výměnného obchodu. Vikingové prodávali i své krajany. Otrok byl samozřejmě levná pracovní síla. Ti, řekněme šťastnější, skončili jako pomocníci v domácnosti, většina ale dřela na polích a farmách, nebo se podílela na stavbě lodí pro flotily, obydlí a jiných staveb, kde vykonávali ty nejtěžší práce. Převzali také těžkou práci vikinských žen při výrobě textilií potřebných pro lodní plachty. Za únosem obrovského množství zajatých žen a dívek byl sex. Vikingové byli polygamní. Zajatkyně končily jako milenky, častěji však jako pouhé sexuální otrokyně, „předmět“ pro uspokojení. Se zavlečenou ženou se mohl oženit i chudý Viking, který neměl prostředky na vyplacení vikinské manželky její rodině, nebo si ji mohl dovolit jako konkubínu.

Otrok v rukou Vikinga

Archeologické nálezy vikinských otroků nejsou hojné, ale spolu se záznamy kronik a písemných záznamů badatelé dokázali o zacházení s nimi poskytnout vcelku ucelený obrázek. V pozadí každého „loveckého“ nájezdu je v první řadě děsivé trauma člověka, který se v mžiku stal majetkem. Otroci neměli přirozeně jakákoli osobní práva. Jak o ženských tak mužských otrocích se potupně mluvilo ve středním rodě: to. Byli vnímáni jako dobytek a s dobytkem a zvířaty také „bydleli“. V několika centrech vikinských obchodů (např. Dublin, Birka, Hedeby) byly nalezeny železné obojky, okovy a další poutací předměty, což, jak se uvádí, naznačuje, že nebyly používány pro dobytek, ale pro otroky. Otroci byli krutě fyzicky trestáni, jen třeba pro potěšení svého pána, i nechutně sexuálně zneužíváni. Arabský diplomat I. Fadlán v roce 922 například popisuje, jak Viking své krásné zajatkyně před zraky lidí znásilnil a pak je prodal.

Zdroj: Youtube

Fyzické utrpení a obětní beránci

Analýzy kostí otroků také ukazují, že otroci trpěli nejen podvýživou, ale byli týráni, jak vědci usuzují dle nezhojených zranění. Některé ostatky vykazují známky smrtelných ran, usekávání končetin, nosu, uší a brutálních poprav. Fadlán píše: „Do pavilonu vstoupilo šest mužů a všichni souložili s otrokyní. Položili ji vedle pána a dva z nich ji uchopili za nohy, dva za ruce. ‚Anděl smrti‘ jí dal kolem krku provaz… Postoupil s dýkou se širokou čepelí a začal ji vrážet mezi žebra, aby je vyrval…, zatímco dva muži ji škrtili provazem, dokud nezemřela.“ Otroci nalezení v hrobech jsou vesměs bez hlav. Dle archeoložky E. Naumannová z univerzity v Oslu, která se vikinským otroctvím zabývá, není zcela jasné, proč Vikingové své otroky zabíjeli, ale předpokládá se, že sloužili jako rituální oběti, a mnohdy i dobrovolně, jak popisují norské ságy. Nálezy z hrobů ukazují, že otroci byli „hrobové předměty“ svého pána. Pokud zemřel, otroci byli zabiti, nebo s ním pohřbeni zaživa.

Troška optimismu na závěr

Krásné otrokyně nebo válečné zajatkyně s vysokým postavením mohly žít v docela obstojných podmínkách a dosáhnout určité úcty. Otroci řemeslníci si nejspíš také nežili špatně. Významní zajatci mohli být vykoupeni, stejně jako otroci. Svobodu jim mohl dát sám jejich majitel.

Zdroje: www.youtube.com, sciencenordic.com, www.nationalgeographic.com, en.natmus.dk, www.history.com