Žena byla po dlouhá staletí v porovnání s mužem považována za méněcennou. Již Aristoteles napsal, že „žena je omylem přírody". Obecně však byla brána za nositelku prvotního hříchu. Za to, že biblická Eva poslechla proradného hada a okusila jablko ze stromu poznání, musela každá zástupkyně něžného pohlaví trpět. Tato část Bible se navíc stala základem pro řadu teorií, jež se snažily dokázat nadřazenost mužů.
Žena byla po dlouhá staletí v porovnání s mužem považována za méněcennou.
Názory propagovali především teologové v čele se sv. Augustinem. Tomáš Akvinský však později prohlásil, že „pokud Bůh chtěl, aby byla žena Adamovi podřízená, stvořil by ji z jeho nohy. To, že Pán zvolil žebro neprokazuje podřízenost ženy muži, naopak, obě pohlaví jsou si rovny." Filozof tak tímto výrokem donutil církev, aby začala vyžadovat při uzavírání sňatku souhlas obou manželů.
Žena dcera a matka
Jakmile se žena vdala, byla svěřena do rukou muže. Byla povinna jej milovat a ctít. Manželka nemohla sepsat vlastní závěť ani svědčit před soudem. Její hlavní úloha spočívala v péči o manžela, děti a domácnost. Názory na něžné pohlaví, které ji označují za svůdnici, nevěstku, ďáblici nebo naopak za neposkvrněnou pannu či světici, vycházejí z učených spisů. Naše představy, že ženy byly hromadně považovány za „onuce" společnosti tak nejsou přesné.
„Lidé se vůči partnerovi chovali zodpovědněji než dnes. Spoléhali na sebe, důvěřovali si. To, že jim protějšek většinou vybírali rodiče mělo svou váhu. Ti totiž hledali takového, který by se k jejich dítěti hodil. Lidé se trápili jen tím, co je mohlo zabít," říká historik a spisovatel Vlastimil Vondruška.
Dá se konstatovat, že ve středověku se muži žen obávali. Nejen, že byly ztělesněním smyslnosti, ale také své manžely běžně tloukly. „Už v zákoně proti domácímu násilí z roku 1039 se stanovily tresty pro ženy, jež tyranizovaly své muže," přibližuje Vondruška. Že dámy vládly pevnou rukou potvrzují zmínky v městských knihách. Jeden Pražan „musel čtrnáct dní v lože ležeti, když na něj dopadla pádná ruka jeho manželky poté, co do noci chmelil a zlé slovo na ni pronesl."
Podle historika nebylo násilí prováděné na mužích výjimkou. Když česká kališnická církev povolila v 16. století rozvody, u 40 % z nich byla důvodem přísná manželka.
Jak se chovali k ženám ve středověku?
Do založení Pražské univerzity v polovině 14. století měly ženy stejný přístup ke vzdělání jako muži. Šlechtičny, dcery patricijů a měšťanů se učily číst i psát. Manželky měly na starosti vedení domácnosti, což často znamenalo, že musely vypočítat, na jak dlouho postačí zásoby, byly schopné dohlédnout na čeledíny a služky, znaly zákony, pozadu nebyly ani v učených disputacích.
„Obecně se středověká žena pyšnila úctě. Troufnu si říct, že větší než dnes. Hlavním důvodem bylo, že rodí děti. Všichni muži si tehdy přáli potomky," vysvětluje Vlastimil Vondruška. „V jednom traktátu se dokonce tvrdí, že ženy jsou mnohem statečnější než muži, protože při porodu se musí spoléhat jen na přízeň Boží. Navzdory tomu toto riziko podstupují."
Zdroj:
