Jak se stát pirátem

Kdy začali první piráti brázdit vlny oceánů, historie přesně nedatuje, jisté však je, že jako mořští lupiči se objevili záhy poté, kdy se po moři začalo převážet cenné zboží. To znamená už od starověku. Loupili v Evropě, na Blízkém východě, Číně, Africe, na všech kontinentech. Korzáři či piráti. Do povědomí se nejspíš zapsali ti slavní ze „zlaté éry pirátství“ (raného novověku), piráti z kolonií Severní Ameriky, piráti z Karibiku. Na cestu pirátství se nejčastěji dávali mladí námořníci, kteří tento způsob obživy považovali za rychlou cestu k zbohatnutí, obvykle pocházeli z chudších vrstev. Dobrodružství, volání moře a poklady často zlákaly i šlechtice. Někdy bylo výhodnější přidat se na stranu silnějšího nepřítele – pirátů. Někteří piráti byli zajatci a byli na pirátské lodi donuceni pracovat, nebo se jimi i jako zajatci dobrovolně stali. K pirátům se přidávali psanci.

Život pod pirátskou vlajkou

Život na pirátské lodi byl drsný. Velmi drsný. Na rozdíl od obchodních lodí, na kterých byly posádky na cestu vybaveny zásobami potravin a vody a měly možnost doplnit je v přístavech, piráti trávili na moři celé měsíce. Docházelo jim jídlo i voda, nejen k pití, ale i osobní hygieně a udržování čistoty. Trpěli hladem, dehydratací i nedostatkem spánku. V páchnoucích kajutách plných švábů spali v jednom stále mokrém a slaném oblečení. Kvůli tomu měli různé kožní potíže, často hnisavé vředy. Dlaně z lezení na lana a tahání břemen měli rozedřené, rány se nehojily a sžírala je sůl. Zásoby potravin shnily nebo zplesnivěly, voda v sudech se zkazila. Většinou měli k jídlu jen nasolené vepřové či hovězí, kvašenou zeleninu a sušenky z mouky, vody a soli, které přetrvaly věky. A tak pili alkohol. A především v Karibiku snadno dosažitelný rum. Ten se nekazil. Z přepadených lodí získávali i pivo, víno, brandy. Cokoli, co se dalo vypít. Sudy s „chlastem“ je mnohdy zajímali víc než truhly naplněné zlatem a drahokamy.

Zdroj: Youtube

Noční můra pirátů

Největším nepřítelem pirátů byly nemoci. Tou, řekněme, méně zákeřnou, kterou trpěli snad úplně všichni, byl revmatismus způsobený stále přítomným vlhkem. Nedostatek základních potravin byl příčinou řady dalších neduhů. Ani kvašená zelenina nepokryla potřebu vitamínu C, takže mořské vlky sužovaly kurděje. Kromě toho, že byli unavení a slabí, bledí a hůř se jim hojily rány, měli nateklé dásně, vypadávaly jim zuby a vlasy. Další běžnou pirátskou nemocí byla úplavice, kterou měla na svědomí zkažená a zatuchlá voda ze sudů. Dusné a stísněné podpalubí, kde se to hemžilo krysami, bylo přímo ideální pro šíření mnoha dalších infekčních nemocí, jako malárie či žlutá zimnice. Z pevniny si zároveň s lupem na palubu přitáhli i parazity, například měchovce lidského, lepru, syfilis. Bez léků i ten nejdrsnější pirát nemoci podlehl. Nemoc často zahubila celou posádku.

Smrt v mládí

Uvádí se, že málokterý pirát si užil svého pirátského života déle než čtyři roky. V zlatém věku pirátství umírali mladí, ale značně zchátralí. Pod svou vlajkou vydrželi tak dva roky. Pokud je neskolila přímo nemoc, byli zabiti při loupežných přepadeních, nebo zemřeli na následky zranění, která při nich utrpěli. Vykrváceli nebo podlehli infekcím v ranách. Pokud byli jako piráti lapeni, byli popraveni. Umírali, jako ostatně i jiní námořníci, při potopení lodi v bouřích či jiném ztroskotání.

Mezi nejstarší a zároveň nejslavnější piráty patří anglický Černovous (E. Teach), který byl zabit v bitvě s britským námořnictvem. Utrpěl údajně 20 bodných a střelných ran. Předpokládá se, že zemřel ve věku 35-40 let (r. 1718), vzhledem k tomu, že není známo přesné datum jeho narození. Byl to právě on, který se stal literární předlouhou knih, her a filmů (Ostrov pokladů, Piráti z Karibiku). Dalším je velšský Sir H. „Kapitán“ Morgan, který jako nájemný pirát – korzár nesmírně zbohatnul. Zemřel jako guvernér Jamajky, „pirát v důchodu“, ve věku 53 let (r. 1688), snad jako jediný ze všech pirátů v „posteli“. Měl cirhózu jater a aterosklerózu, kterou si jako svou daň vybraly sudy rumu a bouřlivé noci v nevěstincích. A nejstarším pirátem byla žena. Obávaná čínská pirátka Čeng Š‘, která se dožila téměř 70 let (r. 1844).

Kouzlo pirátství

Život piráta nebyl naplněn jen dobrodružstvím a zábavou. A jen málokterý z pirátů čekal, že ho na palubě čeká pohodový život. A navíc, většina kořisti nebylo zlato, stříbro, šperky a dukáty, ale jídlo, oblečení, praktické věci, svíčky, mýdlo, nástroje. A také léky. Co vedlo mladé námořníky kvůli tomu riskovat život? „Kouzlo pirátství“, jak shrnul svou čtyřletou pirátskou kariéru B. Roberts, mladý velšský námořník, který se k pirátům přidal, když byla přepadena loď, na které se plavil. Než zahynul v boji ve věku 39 let (r. 1722), stihnul velet čtyřem lodím. Byl naprostý abstinent, miloval krásné oblečení a šperky. Dle jeho slov se za poctivou službu neplatí nebo jsou mzdy velmi nízké a práce velmi tvrdá. V pirátství je jedinou hrozbou oprátka a tu byl ochoten přijmout. „Mým mottem je krátký, ale veselý život.“ Asi to tak viděli i ostatní.

Zdroje: ciekawostkihistoryczne.pl, www.thetravel.com, owlcation.com