Když pomineme teorie o vyspělé civilizaci ztracené Atlantidy a návštěvách z vesmíru, nezbývá nám mnoho možností, jak technologii staveb vysvětlit. Obecně rozšířená představa, že pyramidy postavili židovští otroci, už byla vědci rovněž vyvrácena. Nenašly se totiž žádné archeologické nálezy, které by dosvědčily přítomnost židovského obyvatelstva na egyptském území v době, kdy se pyramidy stavěly. V Bibli je navíc zmíněno město Pi-Ramesses, jež bylo vystavěno teprve ve 13. století před Kristem, tedy v éře, kdy se už faraoni nechávali pohřbívat raději do Údolí králů.
Žádní otroci, ale dobře placení dělníci
Z nejnovějších výzkumů dokonce vyplývá, že pyramidy vůbec nestavěli otroci. Ani židovští, ani jiní. Na pobřeží Rudého moře byly před osmi lety objeveny papyrové svitky popisující skupinu 200 mužů vedených inspektorem jménem Merer. Skupina měla za úkol přepravovat k Velké pyramidě lodí po Nilu vápenec z 18 kilometrů vzdálené Tury. Dosud není jisté, co byli tito muži zač. Rozhodně se s nimi ale nejednalo jako s otroky.
Archeologové se původně domnívali, že mohlo jít o místní sezonní pracovníky, kteří byli povoláni ke stavbě pyramid v odbobí po sklizni, kdy zrovna nebylo co dělat na polích. Papyry ale naznačují, že mnozí z nich přicházeli do Egypta z veliké dálky, třeba až ze Sinajské pouště. Vypadá to tedy, jako by faraoni stahovali ze široka daleka kvalifikované pracovní síly. Na kvalitě staveb záleželo...
Egyptské pyramidy jsou dodnes zahaleny tajemstvím.
Dělníci byli za svou práci také náležitě odměněňováni. Podle papyrů jim byly denně servírovány datle, zelenina, drůbež a maso. K tomu pravidelně dostávali jakési "textilie", které tehdy mohly fungovat jako určité oběživo. O tom, že si stavitelé pyramid nedebužírovali zrovna špatně, svědčí i četné nálezy zvířecích kostí přímo na místě. Ředitel egyptologického ústavu v Massachusetts Mark Lehner odhaduje, že na stavbě musela být denně zabita zvířata o celkové hmotnosti zhruba 1 800 kg. Těžko tu tedy pracovali chudáci otroci o chlebu a vodě, pod bičem nelítostných dozorců. Dělníci měli kromě toho přístup ke kvalitní lékařské péči - vědci totiž našli ostatky vykazující perfektní zhojení zlomenin.
Teorie rampy versus teorie vodních šacht
Dělníků muselo být na místě veliké množství. Nikoli stovky, spíš tisíce. Jak dokázali táhnout pískem obrovské kusy vápence a zdvihat je do výšky? Na to existují hned dvě teorie. Podle jedné si pomáhali dřevěnými saněmi, jež jsou ostatně vyobrazeny i na egyptských kresbách. Aby se saně nenořily do písku, cesta se před nimi zpevňovala palmovými kmeny a kropila vodou. Do vyšších pater a k vrcholu se pak kvádry smýkaly po mírně nakloněné rampě, která mohla být ve finální fázi stavby dlouhá až 3 kilometry.
Druhá teorie předpokládá, že starověcí inženýři vykopali od Nilu ke staveništi vodní kanály, jimiž se kvádry přepravovaly mnohem snáze než po souši. V pyramidě pak byly postupně budovány čtyři vodní šachty, jimiž kameny putovaly na potřebná místa díky tlaku vody. Tento způsob přepravy by prý od dělníků nevyžadoval ani žádnou přehnanou námahu.
(Zdroje: https://www.livescience.com/who-built-egypt-pyramids.html, https://www.contiki.com/six-two/how-were-the-egyptian-pyramids-built/, https://www.history.com/news/ancient-egypt-pyramid-ramp-discovery)
