Jak byl chrám přesně postaven a jakým způsobem byly kameny dopraveny na místo stavby, je stále předmětem spekulací a debat. Někteří badatelé se domnívají, že kameny byly dopraveny na místo na koších nebo na plachtách. Jiní tvrdí, že byly tlačeny po kládách nebo pomocí ramp. Jisté je, že stavba Stonehenge byla velkou technologickou výzvou pro prehistorické společnosti a bylo vynaloženo velké úsilí na její realizaci.
Možné fáze výstavby
Jak popisují odborné zdroje, stavba Stonehenge probíhala v několika fázích. V první fázi byly položeny základní kameny, zvané "délkové kameny" nebo "Sarsens", které byly těženy asi 20 km od místa stavby a dopraveny na místo, kde byly sestaveny do kruhu a vytvořily hrubou podobu chrámu. V druhé fázi byly do kruhu položeny menší kameny, zvané "příčné kameny" nebo "bluestones", které byly těženy v jižním Walesu. Sestavily vnitřní kruh a tvořily vnitřní část chrámu. V poslední fázi byly do chrámu položeny kamenné klády, které sloužily jako podpěry pro kamenné desky, které byly položeny na vrcholu.
S trochu jinou teorií ale přišel jeden muž z Michiganu, kterému se podařilo předložit návrh, že stavba celé megalitické stavby mohla být pouze dílem jednoho muže!
Dílo jednoho muže?
Otázku, jak byla Stonehenge postavena zcela bez moderních technologií, zodpověděli odborníci, kteří zastávají názor, že Stonehenge vznikla jako posvátné pohřebiště.
Kameny ale byly přivezeny z různě vzdálených nalezišť, proto vědci vyslovili domněnku, že dávní stavitelé mohli k posunování gigantických kamenných desek používat podobné kamenné nebo dokonce dřevěné koule a také velká drážkovaná prkna. K tomu využívali i sílu tažných volů. Tak by proces přesunu kamenů trval zhruba dva týdny, kdyby denně urazili asi 30 km.
Jenže tesař a stavební dělník na penzi, Wally Wallington, přišel s novým, zcela fantastickým řešením, jímž všem vyrazil dech.
Muž bez diplomu přišel s fantastickou teorií
Wallington si v roce 2003 začal na zahradě stavět jen sám pro sebe jakousi repliku Stonehenge. Využíval betonových bloků v plném měřítku a jako nástroje používal klacky, kameny a gravitaci. Pod velký a těžký kvádr umístil malý kámen a hledal správný bod rovnováhy, který mu umožní kvádr roztočit.
Věděl, že přidáním druhého dobře umístěného kamene pod kvádr a připevněním robustní páky ke kvádru dokáže něco ještě pozoruhodnějšího, a to „roztočit" jednotunový kvádr, navíc zcela sám! A skutečně se mu dařilo. Stonehenge ale jistě nebylo dílem jediného muže, takže skupina by si poradila ještě lépe.
Jenže co s hlavními, 25tunovými bloky?
Nejjednodušší řešení je skutečně bomba!
Wallingtonova důmyslně zkonstruovaná dřevěná cesta má hrboly stejně široké jako kamenný blok. Když se kámen rozhýbe, konstrukce využívá hybnosti a váhy kamene, aby se udržovala v pohybu. A i to skutečně funguje, jak můžete vidět na videu:
Je tedy skutečně možné, že starověcí stavební dělníci mohli tímto způsobem přesouvat kameny přes kopce z Walesu do Salisbury.
A pak je tu poslední dotaz, jak je vyzdvihli do výšky? I zde bylo využito jejich vlastní váhy a opěrného bodu z dřevěných prken, aby se kvádr pomalu zvedl a naklonil do požadované polohy.
Záhada vyřešena
Samozřejmě se nám nabízí otázka, zdali by tato metoda byla použitelná i u jiných světových staveb, například u pyramid. Wallington myslí, že stavba pyramidy v Gíze by mu trvala asi 25 let a potřeboval by k tomu přibližně 640 dělníků. Ostatně, nebyl by sám. Podobný pokus před ním učinil i Edward Leedskalnin, lotyšsko-americký sochař, inženýr a teoretik. Ten přišel do New Yorku v roce 1912 a o deset let později se přestěhoval na Floridu. Svůj monument, Coral Castle, si vzal s sebou…
A pracoval úplně stejně...
Zdroje: www.awesomeinventions.com, www.thevintagenews.com, www.history.com
