Jan Hus se stal velkým Čechem, který si tváří v tvář smrti zachoval vnitřní integritu i víru. Nebál se smrti, nebál se hanby ani bolesti. Bylo to něco, co Hus miloval víc než svůj život. Žil pro určité hodnoty, kázal o nich a také pro ně zemřel.
Dnes je Hus uznáván jako reformátor církve a společnosti. Lidé ho považují za příklad opravdového a odvážného člověka, který se nenechal zlomit tlakem náboženských ani světských představitelů.
Den, kdy byl upálen, se stal v České republice státním svátkem. V prezidentské standartě stojí Husova věta PRAVDA PŘEŽIJE. V centru Prahy stojí Husův pomník a v mnoha městech jsou ulice a školy pojmenované jeho jménem. Po celé zemi můžeme i po šesti stoletích vidět Husovy stopy. Nejen pro český národ, ale i pro ostatní národy zanechal Hus nadčasové dědictví, které spočívá v lásce k pravdě, úctě k lidem a víře v Ježíše Krista.
Jak mistr Hus vypadal?
Ačkoliv si mistra Jana Husa asi každý představuje po svém, dle historiků to byl muž menšího vzrůstu, lehce zavalité postavy, který své proporce schovával v rouchu. Byl bezvousý, měl tonzuru a vůbec nevypadal jako protestantský pastor, jak ho vyobrazuje umění 19. století nebo Šalounův pomník.
Středověké ilustrace tak musíme brát s rezervou. Mohly být, zvlášť po takovém časovém odstupu, stylizované, ale odpovídá to pravděpodobnosti. Svému žáku Martinovi z Volyně Hus psal: „Víš, že jsem – bohužel – dříve, než jsem se stal knězem, často a rád hrával šachy, mařil čas a leckdy jiné i sebe onou hrou neblaze podnítil k hněvu.“ A dále: „Lituji toho, že se ta husa na těch hostinách tolik krmila a chudých robotu žrala.“ V dopisech se přátelům omlouvá, že musí jezdit na oslu a do kopců se nechat nosit na nosítkách. „Neb jsem tlust.“
Poselství Jana Husa
Husovy myšlenky byly v Čechách široce přijímané a proti církevní hierarchii panoval odpor. Útok papeže a arcibiskupa na Husa vyvolal v některých částech Čech nepokoje. Král Václav IV. a jeho vláda se postavili na Husovu stranu a moc jeho stoupenců den ode dne rostla. Hus nadále kázal v Betlémské kapli. Na městské kostely byl uvalen zákaz a na Prahu byl vyhlášen interdikt. Na ochranu města Hus odešel na venkov, kde pokračoval v kázání a psaní.
Než Hus opustil Prahu, chtěl se stát kazatelem. Vyučoval na univerzitě, na které předtím studoval. Bez ohledu na nerozhodného krále, nepřátelského papeže i neúčinný koncil se roku 1412 obrátil na Ježíše Krista. Toho pak považoval za nejvyššího soudce.
Tímto krokem učinil mnohé. Mohl obejít samotného Krista, zákony i struktury středověké církve. Pro českou reformaci byl tento krok stejně významný jako 95 tezí, které Martin Luther vyvěsil ve Wittenbergu v roce 1517.
Zdroje:
