Byli to jedni z nejobávanějších bojovníků. Skandinávští nájezdníci, vyzbrojeni železnými zbraněmi a pokročilou taktikou, kteří od konce 8. do konce 11. století n. l. podnikali loupeživé výpravy a přepady. Kdo nebyl chráněn vysokými hradbami nebo vycvičenou armádou, neměl šanci.
Vikingové nedrancovali jen přímořské oblasti. Bez varování se objevovali i ve vnitrozemí. Jako zkušení námořníci a navigátoři mohli na palubách svých charakteristických lodí přistávat prakticky kdekoli. Nájezdy byly hlášeny daleko proti proudu řek Labe, Weser, Rýn, Seina, Loira, Temže a mnoho dalších.
Nájezdy Vikingů
Vikinské nájezdy měly zpočátku jediný cíl. Získat jídlo, zlato, oděvy a ženy. Taktika jejich přepadů tedy stála na momentu překvapení. K cíli se přibližovali tiše a se staženými plachtami. Nikým nepozorováni se přesouvali k obydlím. Pak zaútočili. Rychle, tvrdě a bez slitování. Za sebou zanechávali znásilněné dívky, mrtvé muže a vypálené domy. Z místa činu se vytratili dříve, než mohly přijít posily.
Později se na vypleněném území usazovali, zakládali vlastní vesnice a věnovali se zemědělství. Seveřané se tak stávali významnými zakladateli důležitých obchodních míst a agrárních osad na franském, anglickém i ruském území. Okupované oblasti byly využívány také jako základny, odkud se podnikaly nájezdy hlouběji do vnitrozemí.
Vojenská strategie
I přesto, že Vikingové byli skvělými mořeplavci, jejich lodě nebyly navrženy pro boj na vodě. Do této formy válčení se tak zapojovali jen velmi zřídka. Většinu námořních bitev tak sváděli pouze proti sobě.
Oproti tomu, bojová taktika na zemi byla propracovaná do nejmenších detailů. „Vikingové byli známí tím, že využívali lesy, kde se schovávali a pozorovali svůj cíl. Ujistili se tak, že v osadě není hromada nepřátelských válečníků," popisuje historik Richard Abels. Pokud byli konfrontováni se skutečnou opozicí, zaujali pěchotní klínovou formaci s Berserky v čele. Jako vraždící stroj se posouvali dopředu tak dlouho, dokud proti nepříteli nestáli tváří v tvář.
Taktika Vikingů byla v té době nekonvenční, což přinášelo výhodu. Zároveň se nebáli porušovat pravidla. Útočili na svatá místa, plenili kláštery, podváděli, unášeli duchovenstvo za účelem získání výkupného a obchodovali s otroky.
Zdroj:
