Středověk je obecně považován za dobu temna. Tuto představu nastolili humanisté 17. století, kteří se rádi vraceli k lesku antických časů. Následně ji rozvíjeli také národní obrozenci. I přesto, že období mezi 6. a 15. až 16. stoletím naopak položilo základy současného moderního života, rozvíjela se města, univerzity a definoval se národ, ženám se tehdy opravdu žilo hůře než mužům.

„Ženy nebyly tehdejší společností považovány za plnoprávné jedince," říká historička Daniela Dvořáková. „Stále se držela Aristotelova myšlenka, že je omylem přírody a obecně nositelka prvotního hříchu." Biblický text „rozmnožím tvé trápení, budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži a on nad tebou bude vládnout..." byl základem mnoha teorií, které měly vysvětlit nadřazenost mužského pohlaví vůči ženskému a právo ji fyzicky trestat. Vždy však záleželo na samotném manželském vztahu a povaze jedinců. Své povinnosti si musela každá žena i přesto splnit.

Den ženy ve středověku

Seznamte se s Marií. 25letou matkou tří dětí - dvou synů a jedné dcery. Má za manžela rolníka Adama. Její rodina není bohatá. Má však pronajatou kvalitní půdu s malou zahrádkou a sadem, kde se pase stádo slepic a koza.

Byl další květnový den. Ten pro Marii začínal již za svítání. Často se budila na kohoutí kokrhání nebo ji ze sna vytrhlo první ranní klekání. Oblékla si prosté vlněné šaty a rozhrabala uhlíky v ohništi. Za chvíli se rozhořel oheň. Ten se udržoval téměř celoročně. Na stůl nachystala ředěné pivo, nakrájela chleba nebo do misek naložila studenou kaši. Často však rodině nenabídla nic. Na první jídlo si musela počkat až do poledne.

Jakmile muž a starší synové odešli pracovat na pole, vzala si pod paži vědro a šla podojit kozu. Následně ji i se slepicemi vypustila na pastvu. Uklidila chlívek, uložila mléko do chladu a začala mlít mouku na chleba. Použila zrna pšenice, hrách, fazole, jednoduše to, co doma našla. Poté vypracovala vláčné těsto. Jakmile ho uložila k vykynutí, spolu dcerou odešla dolů k říčce, aby vyprala prádlo. Malými pádly bouchaly tak dlouho, dokud všechnu špínu neodnesla voda. Mokré věci pověsily na keře. V chalupě znovu prohnětla těsto a vložila ho do pece. Mezitím zašla na zahrádku, kde vyplela zeleninu a nasbírala bylinky.

Jakmile chlebová kůrka zezlátla, polovinu bochníku uložila do kredence a polovinu do košíku. Přidala k němu včerejší kozí tvaroh a trochu bylinek. Spolu s dcerou se vydala na pole, kde pracoval Adam a synové. Ti se před poledním sluncem schovali pod nedalekým stromem, kde už na ni čekali. Společně poobědvali a odpočinuli si.

Pracovní den středověké ženy

Odpoledne bylo ve znamení ztloukání nového tvarohu, vaření piva, opravy látek nebo tkaní nových. „Počasí může manželům poslat úlevu, hospodyňky však nikdy nekončí," napsal básník Thomas Tusser ve svém díle A Hundreth Good Pointes of Husbandrie v roce 1557.

Zdroj: Youtube

Své povinnosti Marie ukončila opět u pece. Na večeři většinou připravovala omaštěnou obilnou kaši nebo zeleninovou polévku s chlebem. Pokud slepice nesly, mohla rodině nabídnout také vejce. Při slavnostnějších příležitostech uvařila vývar nebo maso. Před spaním umyla nádobí, zavřela dobytek a rozhrabala uhlíky. „Jaký jsi měla den?" zeptal se jí Adam, když uléhala do postele. „Normální, jako každý jiný," usmála se.

Zdroj:

www.dennikn.sk, www.e-stredovek.cz, www.unusualhistoricals.blogspot.com, www.historyextra.com