Obléhání Tróji podle legendy trvalo deset let a Řekové už ztráceli trpělivost i naději. Poslední kapkou byla smrt "neprůstřelného" Achilla, jenž byl zasažen šípem na své jediné zranitelné místo. Už už to vypadalo, že řecká armáda odtáhne s nepořízenou, když jakýsi věštec, o jehož totožnosti se vedou spory, přišel se spásným nápadem.
Řekové vše zabalili a zdánlivě se vydali na cestu domů. Zanechali za sebou jen obrovského dřevěného koně jako dar vítězům. Trójané měli ve svých řadách také svého vlastního věštce, který doporučil, aby byla socha raději zničena. Nikdo mu ale nenaslouchal, všichni byli omámeni nenadálým vítězstvím, a tak byl kůň vtažen do města. V noci, když Trójané spali, zmoženi oslavami, vyskočili z útrob koně řečtí bojovníci a otevřeli brány ostatním. V Tróji té noci nezůstal živ žádný muž ani chlapec a ženy byly zavlečeny do otroctví.
Jak si Trójského koně představovali tvůrci velkofilmu Trója? Připomeňte si slavnou scénu:
Žalostně málo zdrojů
Příběh bývá připisován básníku Homérovi, ten ho ale ve skutečnosti jen "naťukl". Jeho epos Ilias končí soubojem, ve kterém Achilles zabije trójského hrdinu Hektora a přislíbí bohům, že soupeřovo tělo předá jeho otci. O dřevěném koni se Homér zmiňuje až v Odyssee, a to jen letmo během zpětného ohlédnutí za válkou.
Více detailů o dobytí Tróji přinesl až římský básník Vergilius v díle Aeneis. Ať přitom vycházel z ústně tradované pověsti nebo zapojil vlastní fantazii, teprve od něj známe příběh o lstivém řeckém manévru v celé jeho kráse. Pro historiky tento zdroj samozřejmě není zrovna důvěryhodný, a tak pochybují, že nějaký Trójský kůň vůbec někdy existoval.
Trojský kůň v Turecku
Kůň, hroch nebo loď?
Nad pravostí legendy dumal už ve 2. století n. l. řecký geograf Pausanias, jemuž nešlo do hlavy, proč by Řekové pro svou léčku vyřezávali zrovna koně. Stejnou otázku si klade také italský archeolog Francesco Tiboni, který se domnívá, že spíše než o koně mohlo jít o obchodní loď. Výraz "kůň" se totiž podle něj ve staré řečtině používal i pro "hrocha", přičemž "hroch" označoval nejen zvíře, ale také určitý typ lodi zdobený ornamenty připomínajícími hroší hlavu.
Podle Tiboniho bylo v Řecku běžné, že poražená armáda zanechala jednu z těchto lodí vítězům jako symbol uznání své porážky. To by vysvětlovalo, proč Trójané nebyli darem překvapeni a důvěřivě ho vtáhli do města. Podpalubí lodi by rovněž bylo pro řecké vojáky mnohem pohodlnější skrýší než dutina jakési dřevěné sochy.
Tiboniho teorie se nicméně ve vědeckých kruzích nesetkala s valným zájmem. "Mluvíme tady o něčem, co je napůl mytologie a napůl historie. Každý tedy může přijít s vlastní interpretací, jak se mu zlíbí. Co se tehdy opravdu stalo, se už zřejmě nikdy nedozvíme," říká aténská archeoložka Eleni Stylianou.
Zdroje: https://www.dpa-international.com/, https://allthatsinteresting.com/
