Lidé vždy potřebují ideály a konkrétní tváře lidí, pokud jim mají věřit nebo se k nim dokonce obracet v modlitbách. Konkrétní obrysy a ztvárnění dávají pak všem větší smysl a punc pravosti. I proto jsou bádání forenzního antropologa Richarda Neaveho, jenž rekonstruoval pravou tvář Ježíše Krista, převratná. Ale zároveň vzbuzují další otázky.
Představa o tváři Ježíše Krista
Ježíš Kristus je pro všechny křesťany tím nejsilnějším poutem, k němuž se obracejí. Je ztělesněním až nadpřirozené entity, všemocnou osobu se silou, jíž můžeme děkovat za vše, co se v našem životě děje, najít smíření či vyrovnání.
My lidé jsme totiž stvořeni tak, že musíme něčemu věřit. Je to pro nás velmi důležité a víra v existenci síly, která na všechno dohlíží a organizuje, nám pak pomáhá lépe pochopit případně těžkosti, s nimiž se musíme na naší pouti potýkat.
Proto máme i tendence dávat naší víře nějaké tváře. I Ježíš Kristus v průběhu dějin došel vlastně k jednomu ztvárnění. Byl tak zobrazován na vitrážích, sochách, tapiseriích i knihách. Dokonce i v Bibli, knize svaté.
Po celá staletí tedy lidstvo věřilo, že Ježíš byl světlovlasý muž ve středních letech, se světlou kůží a modrýma nebo zelenýma očima, často zobrazován s dlouhými vlasy a plnovousem, s ušlechtilými rysy. Evropané si tak Ježíšovu tvář přizpůsobili obrazu svému, a to už za dob výprav, kdy jeho jméno šířili dále do světa.
Vyobrazení Ježíše na církevních památkách
Vědecká bádání na základě širších souvislostí
Jak se ale ukázalo, naše představy mohly být i mylné. Před několika lety totiž spojili síly archeologové z Izraele s vědci z Anglie a jali se pátrat po skutečné podobě Stvořitele.
Při svých bádáních použili techniky forenzní antropologie a díky nim pak zrekonstruovali jeho tvář, tedy přesněji tvář člověka, který žil v době odpovídající našim předpokladům o existenci Ježíše.
Vyobrazení Ježíšova ukřižování z r. 586
Jak se později zmínil bývalý lékařský umělec Richard Neave, výsledek je přesný v tom ohledu, že ho lze dosáhnout pomocí dat, která máme k dispozici, jako jsou sociální struktura nebo osídlení i způsob stravy v prvním století po Kristu na území Judeje.
Tak Neave a jeho tým po dobu zkoumání zrentgenovali tři semitské lebky a pomocí výpočetní tomografie vytvořili jejich „plátky“. Na tomto základě se jim povedlo složit pravděpodobnou dobovou lebku včetně svalů a kůže, a odtud potom i digitální 3D rekonstrukci tváře včetně predikce nosu, očí, rtů, očních víček a vlasů. Finální výsledek se od dosavadních představ o Kristově podobě velice liší. Vědecký tým při své rekonstrukci tváře studoval i nákresy z vykopávek, které berou v úvahu židovskou tradici, a neopomenul ani úryvky z Bible.
Tento způsob rekonstrukce byl již dříve použit, a to například v případě rekonstrukce tváře krále Midase nebo krále Filipa II. Makedonského, otce Alexandra Velikého.
Finální výsledek Ježíšovy tváře ukazuje, že se nejednalo o muže světlé pleti a dlouhých vlasů, ale spíše o muže tmavší pleti, s oříškovýma očima a širokými lícními kostmi. Jeho vlasy jsou ve vědeckém podání kratší a kudrnaté a jeho vousy husté, typické pro Židy v Galilei na Středním východě.
Profesor antropologie z univerzity v Kalifornii přitom ke svým bádáním dodává, že i když je „toto pravděpodobně mnohem blíže pravdě než práce mnoha velkých mistrů“, pravou podobu Krista už téměř určitě nikdy nezjistíme. Pro mnohé věřící je proto stále snazší ignorovat vědecká poznání a věřit tomu, jak vypadal Ježíš v Bibli a dalších historických ztvárněních.
Zdroje:
beyondblindfold.com, www.popularmechanics.com, www.christianpost.com
