Tudor jak ho známe
Jeden z nejslavnějších anglických panovníků Jindřich VIII. (1509-1547) se zapsal do historie jako obtloustlý tyran, reformátor a požitkář. Posedlý touhou zplodit dědice trůnu podnítil odtržení anglikánské církve od Říma, aby se mohl rozvést s Kateřinou Aragonskou a oženit se Annou Boleynovou. Tu nechal popravit stejně jako Kateřinu Howardou, svou pátou manželku z šesti. Z jeho asi nejznámějšího portrétu ho známe jako mohutného zavalitého muže s hranatou tváří. Těžko si ho dovedeme představit, jako urostlého pohledného mladíka, který ve své době považován za nejkrásnějšího prince Evropy.
Mladý Jindřich
Kromě obrazů se o jeho vzhledu zachovaly dobové zprávy. Mladý Jindřich vypadal, jak se říká, jako princ z pohádky. Benátský velvyslanec v jedné ze svých zpráv psal, že „… jeho pleť je velmi světlá a jasná, kaštanové vlasy má po francouzském způsobu učesané rovně a nakrátko, jeho krk je dosti dlouhý a silný…“ Jindřich byl svalnatý, atletické postavy. Věnoval se sportu a byl zdatný rytíř. Nejpozoruhodnější byla jeho výška. Měřil 180 centimetrů. Lord Mountjoy o něm prohlásil: „Náš král vyniká nad ostatní muže hlavou a rameny“.
V Hallově kronice se o něm zachoval zápis z jeho korunovace: „Rysy jeho těla, jeho pěkná postava, jeho milá, vlídná, knížecí tvář s ušlechtilými vlastnostmi jeho královského stavu, každému známá, nepotřebuje opakování, uvážíme-li, že pro nedostatek důvtipu nemohu vyjádřit dary milosti a přírody, jimiž ho Bůh obdařil.“
Následující video ukazuje jak se Jindřich měnil
Jindřich elegán
Když se Jindřich stal králem, jako panovník se začal i honosně oblékat. Na šat a šperky nešetřil penězi a zaměstnával nejednoho zlatníka. Už při korunovaci měl dle dobových zpráv „zlatý plášť posetý diamanty, rubíny, smaragdy a perlami. Přes něj měl na sobě roucho z karmínového sametu lemované kožešinou z hranostaje a obrovským límcem z balasových rubínů“. Oděvy si nechával šít tak, aby zvýrazňovaly jeho postavu. Ramena měla vycpávky, aby vypadal ještě mohutnější, nosil bílé punčochy, které zvýrazňovaly tvarovaná lýtka. Miloval červenou, černou a zlatou barvu.
Jindřich nebyl jen elegantní, ale i velmi kultivovaný. „Mluví francouzsky, anglicky a latinsky a trochu italsky, hraje dobře na loutnu a cembalo, zpívá z knihy na potkání, natahuje luk s větší silou než kterýkoli muž v Anglii a báječně juchá. Věřte mi, že je to v každém ohledu nejvyspělejší princ…“ o něm napsal benátský velvyslanec.
I panovníci stárnou
Během let Jindřich „zmužněl“. Na obrazech v jeho středním věku je znát, že značně zmohutněl a začínal přibývat na váze. I tak, přinejmenším jak je zobrazen, byl stále muž plný života, energie a vitality. Nehoda při rytířském turnaji v roce v 1536 mu znemožnila fyzické aktivity. Avšak stále rád jedl a pil. Začal žít „sedavým životem“, jak se říká, a tak začal přibírat na váze. Dle zpráv už byl v roce 1540 když si bral Annu Hawardovou značně otylý. A tak se z něho stal ten tlustý nevrlý Jindřich. Ke konci života už ztloustl natolik, že se mu podlamovaly nohy a nemohl chodit. Byla pro něho „vynalezena“ kolečková křesla, na kterých ho vozili po paláci, do pater ho vytahovali silní muži pomocí lan. Dle dvou brnění, které jsou v Toweru, měl jako mladík v pase 88 cm, rok před svou smrtí 132. Kromě toho stárnul jako každý. Na posledních portrétech je jeho zrzavý plnovous už bílý.
Tloustnutí se podepsalo i na jeho zdraví. Měl cukrovku, dnu, migrény a vředy na nohou, jichž sepse mohl být příčinou jeho úmrtí.
Zdroje: historywithhenry.com, cs.wikipedia.org
