Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, epochaplus.cz

Učebnice dějepisu nám líčí Karla IV. jako moudrého a zbožného vládce. Než se jím ale stal, prošel si bouřlivým mládím. Obezřetnost a rozvahu ostatně neměl po kom zdědit. Jeho otec Jan Lucemburský nesměl chybět na žádném turnaji a do své poslední bitvy vyrazil zcela slepý, ačkoli měl nárok na tiché dožití v ústraní. Žádnou putičkou nebyla ani ambiciózní Karlova matka Eliška Přemyslovna, která pro manžela vydupala českou korunu, aby se s ním následně poprala o moc. Stejně jako rodiče, také Karel zpočátku projevoval nespoutanou povahu a nezalekl se žádného boje. Výsledkem byla četná zranění, která se mu doslova vepsala do tváře.

Vysoký, ale nahrbený

Po Elišce, jež byla soudobými kronikáři popsána jako snědá statná žena, zdědil tmavé vlasy, hnědé oči a možná také vyšší postavu. Z analýzy kosterních pozůstatků vyplynulo, že musel měřit něco okolo 173 cm, což byla ve vrcholném středověku nadprůměrná výška. Obloukovité prohnutí páteře mezi 3. a 9. obratlem směrem vzad ale způsobilo, že císař působil shrbeným dojmem.

Italský kronikář Matteo Villani Karla popsal jako muže s černým vousem, širokými tvářemi a ustupující vlasovou linií. Zcela ale císař nevyplešatěl, protože ještě v posledním roce jeho života o něm ve Francii zaznamenali, že má "bílý vlas i vous".

Díky věrohodné bustě vytesané zručnou rukou Petra Parléře si můžeme představit, že Karel měl mírně vystouplé oči, převislá horní víčka a mohutný, ve spodní části rozšířený nos. Jeho zřejmě nejvěrnější podobiznu v moderní době načrtl grafik Oldřich Kulhánek jako podklad pro poštovní známku:

Tvář ošlehaná životem i zbraněmi

Když profesor Emanuel Vlček koncem minulého století ohledával císařovu lebku, našel na ní kromě mnohočetných tupých poranění také velkou tržnou ránu, po které došlo k deformaci nosu; zatímco nosní kosti se vychýlily do levé strany, nosní přepážka se posunula doprava. U levého obočí a nad levým okem musela Karlovu tvář hyzdit nápadná jizva.

Pochroumaná byla i brada, na které profesor Vlček našel stopy po neobvyklém chirurgickém zákroku. Ve svých 34 letech Karel utrpěl vážný úraz, při kterém se mu dvojnásobně rozlomila dolní čelist. Lékaři se ji sice snažili navrátit do původní polohy, aby pacient mohl opět skousnout, skus ale zůstal pozměněný. Dotykové plochy dolních zubů se posunuly a neustále se obrušovaly o ty horní, přičemž panovník ze strany vypadal, jako by měl předkus. Je až k nevíře, že si do konce života zachoval zcela zdravý, nezkažený chrup. S výjimkou jednoho maličkého kazu v horní stoličce...

Jaký dojem by na vás tedy nejslavnější český král učinil, kdybyste se s ním osobně setkali? Nejspíš byste se ho lekli. Tmavý, nahrbený, leč svalnatý muž s viditelnými šrámy na těle a deformací čelisti zakrytou plnovousem si ve svém vzhledu jistě nijak nezadal s ostrými příslušníky nějaké obávané loupežné hordy. Připočtěte k tomu skvostný šat a hermelín naznačující velkou politickou moc, a máte před sebou osobnost, se kterou se rozhodně nebudete chtít dostat do křížku. Karel IV. by však nepouštěl hrůzu zbytečně, naopak by vás pozorně vyslechl a během vašeho monologu stihl něco vyřezat do dřevěného špalíčku, aby si rozhýbal prsty sužované dnou. Rozvaha a bystrá mysl k jeho poněkud divokému fyzickému vzhledu zdánlivě kontrastovaly. Ve skutečnosti ale jen dotvářely neobvyklý charakter vzbuzující respekt jak zjevem, tak řečí a jednáním.