Bezprostředně po první válce panovala krize všude v Evropě a mladičké Československo nemohlo být výjimkou. Mělo ale obrovskou výhodu: na jeho území se nacházela většina těžkého průmyslu Rakouska-Uherka, takže potenciál ekonomického růstu nebyl zanedbatelný. Zřejmě i díky tomu se hned na začátku 20. let do naší země přihrnuly zahraniční investice a Československo se během dekády vyšvihlo mezi desítku nejbohatších států světa.
Na fotografiích vypadaly i prosté rodiny jako ze škatulky.
Každá bohatá země ale má své chudé a mladá středoevropská republika jich měla požehnaně. Nejvyšší vrstva rychle bohatla, avšak ta nejnižší se jen horko těžko odlepovala ode dna. Do práce se hrnuly ženy i děti, přestože se vláda snažila dětskou práci omezit. Předpisy například zakázaly ženám a dětem noční směny a děti do 10 let napříště směly vykonávat jen lehké práce v domácnosti a zemědělství. V praxi se to ale rodiny snažily obcházet, aby se svými příjmy nějak vyšly. Pět korun navíc zaplatilo rodině denní spotřebu chleba. A to byla přesně částka, kterou mohlo malé dítě vydělat paběrkováním na ostravské haldě. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)
Připomeňme, že v té době ještě neexistovala účinná antikoncepce. Nebylo výjimkou, že chudí manželé měli šest až osm dětí. Luxus v podobě studia mohli dopřát jen tomu nejstaršímu, ostatní museli do učení nebo do práce hned po ukončení základní školní docházky. Zatímco v továrnách a v dolech se těsně po válce platy pohybovaly mezi 150 až 600 korunami měsíčně, na venkově se často pracovalo jen za stravu.
Ilustrační fotografie ze seriálu První republika napoví o dobovém životním stylu
Jídlo prostých lidí bylo přitom velmi skromné. Rohlík, párek nebo kus salámu byly lahůdky, které rodiče dětem dopřáli jen občas. Kilogram másla stál 26 korun, což bylo více než denní dělnická mzda. Už vůbec se obyčejný člověk nemohl rozšoupnout, když přišlo na oblečení. Staré šaty se nevyhazovaly, ale zašívaly a přešívaly. Podobně se to mělo s botami. Bylo naprosto obvyklé, že děti běhaly přes léto naboso. (Zdroj: www.i60.cz)
Životní úroveň se nicméně během 20. let obecně zlepšovala a postupně se začal dodržovat i zákaz dětské práce. Je ovšem pravda, že zlepšení se projevilo zejména ve větších českých městech, zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi panovala bída i nadále. Lepšímu ekonomickému postavení se netěšila ani početná německá menšina v pohraničních oblastech, jejíž hospodářské statky byly po vyhlášení samostatné republiky zabaveny ve prospěch venkovského lidu a družstev v rámci pozemkové reformy.
Němci měli ztížené podmínky i v podnikání, protože úřady v přidělování státních zakázek dávali přednost československým firmám. Mohlo jít o jeden z důvodů, proč světová krize na počátku 30. let uštědřila nejtvrdší ránu právě českému pohraničí. Další vývoj už je dobře známý. Adolf Hitler přijel své Němce "osvobodit", aby vzápětí zbořil všechno, co Československo pod vedením tatíčka Masaryka dokázalo vybudovat. (Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz)
