V noci král nemohl dlouho usnout. Vzpomínal na své dětství. Na podobné bitvy si s kamarády hrál a většinou z nich vycházel jako vítěz. Měl totiž výhodu. Žádný škrábanec nebo kousnutí, které přistálo na jeho pravé paži, ho ani trochu nezabolelo. Oháněl se tak statečně mečem a děkoval Bohu za ten dar. Jeho učitel Vilém z Tyru měl však opačný názor.

Vzdělaný muž začal mít o zdraví chlapce pochybnosti. „Jeden lékař řekl, že znecitlivěný úd necítí nebezpečí nemoci," napsal si do kroniky. Jeho zlé tušení se později potvrdilo. Král Balduin IV. trpěl leprou. I přesto musel usednout na trůn a stát se panovníkem království Jeruzalémského. A také za něj bojovat.

Balduin a Saladin

O několik let později čekalo na Balduina sídlícího v Jeruzalémě nepříjemné překvapení. Z Egypta na něj táhla muslimská armáda čítající 26 tisíc mužů v čele s krvežíznivým vojevůdcem Saladinem. Obrana svatého města nebyla zrovna ukázková. Navíc mnoho zdejších rytířů bylo právě na cestě do Sýrie. Král tak musel vyhlásit arrière-ban, tedy povolání všech bojeschopných mužů do zbraně. Ti měli v době jeho nepřítomnosti obyvatele uvnitř hradeb chránit. Sám se pak nechal přivázat na koně a s několika velmoži mířil do pevnosti Askalon.

Saladin, který se po smrti syrského vládce Núr ad-Dína, ujal v Egyptě a Sýrii vlády, netušil, že jeho nápad zahájit válku proti křižáckým státům nebyl úplně šťastný. Zapomněl, že v bitvě není důležitá jen velikost armády, ale také strategie. Tu měl jeruzalémský král již vymyšlenou.

Do Askalonu dorazil Baldiun s pár vojáky těsně před tím, než ho část Saladinova vojska obklíčila. Stihl tak ještě vyslat posla, který měl požádat 80 templářských rytířů o pomoc. Plán se zdařil. Jakmile templáři zaútočili na zadní řady muslimského vojska, Balduin využil chaosu a se svými muži se probojoval ven z pevnosti.

Malomocný král

Saladin si situace, jež se odehrála na chvostě jeho armády, ani nevšiml. V klidu postupoval dál směrem na Jeruzalém. Balduin se ho rozhodl pronásledovat. 25. listopadu roku 1177 ho konečně dostihl. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující. Kolem čtyř tisíc mužů stálo proti 26 tisícové převaze. I přes tuto nevýhodu rytíři bojovali až do západu slunce.

Zdroj: Youtube

Křesťané ztratili 1100 mužů. Muslimové až 18 tisíc. Půda u Montgisardu byla nasátá krví. Saladin přežil jen o vlásek. Celá jeho osobní garda mamlúckých bojovníků byla pobita. Baldiun IV., král s leprou, jež bojoval v čele své armády přivázaný na koni, aby se na něm vůbec udržel, se stal legendou. Své nemoci podlehl o 8 let později.

Zdroj:

www.cs.wikipedia.org, www.zpravy.tiscali.cz, www.historyofyesterday.com