Věznice na Špilberku oficiálně skončila až v únoru 1858, kdy se z ní stala kasárna rakouské armády. Vojáci se tak nastěhovali do míst, kde kdysi trpěl i pověstný vězeň Babinský. Vlastním jménem Venca z Pokratic v této věznici proseděl téměř dvacet let svého trestu, a i on se podepsal pod slávu Brna svým krutým arestem v hlubinách zdejších kasemat.

Pověst věznice žije dodnes

Špatná pověst špilberské věznice je podpořena i svědectvím mnoha politických vězňů. Někteří historici však vězení za tak strašné nepovažují a tvrdí, že tyto historky poškozují pověst celého Špilberku. Zejména v 2. polovině 14. století, kdy zde sídlili moravští Lucemburkové, nebo v době švédského obléhání sehrál hrad velmi podstatnou roli.

Na Špilberk byli zavíráni hlavně političtí vězni, kteří se sem sváželi z celé habsburské monarchie. Seděli tu uherští jakobíni, pak Italové a po porážce takzvaného krakovského povstání i Poláci z Haliče.

Brněnský hrad Špilberk patřil k nejobávanějším trestnicím, odkud málokdo vyšel živ. Svědectví o tom zanechal jeden z členů italského karbonářského hnutí...

Zdroj: Youtube

Známí vězni

Kromě Babinského je v historii špilberské věznice zapsán i italský karbonář a básník Silvio Pellico. Tento dramatik spoluzaložil časopis, který zveřejňoval vlastenecké příspěvky s požadavky na sjednocení Itálie, jejíž severní část patřila tehdy Rakousku. Pallico sám se pak přidal k ilegálním revolučním karbonářům ovlivněným svobodnými zednáři, takže byl trnem v oku rakouské vládě. Časopis zakázala, karbonáře pozatýkala a Pellico byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Nakonec byl ušetřen a odseděl si na Špilberku 8,5 roku z původního patnáctiletého trestu.

Pellico o Špilberku

Když byl Pellico propuštěn, napsal o svém věznění knihu, v níž popsal velmi podrobně poměry v brněnském vězení. Popsal i řetěz, který mu poutal soustavně nohy a v záloze byl i druhý, určený pro případ, že by „se nechoval klidně, počal zuřiti a mluviti neslušnosti a sprostotu". Pellico popisuje i stravovací návyky – kousek černého chleba coby dvoudenní dávka jídla a další smrduté a zkažené potraviny, na které si vězni museli zvyknout, když chtěli přežít.

Nejtěžší roky

Nejhorší pověsti dosáhl Špilberk v 80. letech 18. století za vlády Josefa II. Vězni tehdy obývali kobky bez přístupu denního světla ve spodním patře kasemat. Vězni zde dokázali přežít maximálně několik měsíců. Aby toho nebylo málo, ve zvláštních komůrkách ze silných fošen a trámů byli vězni přikováni 10ti kilovým řetězem ke stěně, a další řetěz měli na okovech na nohou. Toto trvalé přikování je zde drželo doslova napořád. Pokud byl vězeň potrestán, opatření se ještě zvýšila.

Například voják Josef Lippmann odsouzený za zastřelení svého desátníka, měl kromě řetězů výše i další kolem krku a ruce měl připoutány ke stěnám kobky jen tak, aby si dosáhl do úst. Stejný osud potkal i dvacetiletého zločince Filipčuka odsouzeného na šedesát let.

Vězni zde umírali i na kurděje.

Naproti tomu ale na stejném Špilberku bylo i prominentní vězení, v němž seděli ti, nad nimiž držela Marie Terezie ochrannou ruku. Například baron František Trenck, který měl spousty nepřátel, byl v roce 1745 odsouzen zmanipulovaným soudem k smrti, což císařovna změnila na jeho doživotí na Špilberku, kde měl svého sloužícího, dvě místnosti, a lepší stravu.

Inu, ani za pokrokové Marie Terezie nebylo všem měřeno stejným metrem.

Zdroje:

www.spilberk.cz

mirandalovestravelling.com

www.impuls.cz