Jak známe středověk z hodin dějepisu

Když mluvíme o středověké hygieně a návycích, představujeme si většinou špínu, odpadky, nemoci, zápach, všudypřítomnou havěť a naprostou neznalost tělesné očisty. Částečně ta představa odpovídá reálu, ale jsou to většinou znalosti, které jsme nabyli v hodinách dějepisu, kdy nám kantoři vysvětlovali okolnosti takových katastrof, jako bylo vyhoření města či epidemie.

S čistotou a péčí o vzhled souvisí také vždy to, jak fyzicky lidé vypadali. Byl jim jejich vzhled lhostejný? Jaký byl ideál ženské či mužské krásy? Jaké měli prostředky a jak vnímaly návyky, které dnes považujeme za nezbytné minimum v péči nejen o vzhled, ale také zdraví?

Ženství ve středověké Evropě

Zaměřme se nejdříve na ženu, tak jak se na ni v době rytířské pohlíželo. Asi vás nepřekvapí, že v religiózně zaměřeném středověku byla mužnost vnímána pozitivně a ženskost spíš podružně a chladně. A to doslova. Ženská schránka byla v umění i literatuře vnímána jako slabá, dětinská, mdlá a chladná. Zatímco muž byl plný vtipu, šarmu a ohně, svatou Cecílii vroucí koupel nepopálila právě proto, že její tělo bylo typicky žensky chladné.
Ženy svůj vzhled nevylepšovaly líčidly, vůněmi nebo zkrášlujícími elixíry, protože se to považovalo za necudné a nehodné ideálu panny. Panna nebyla jen typickým označením mladé neprovdané ženy, ale skutečnou modlou. A to nejen náboženskou, ale také jakousi trendy ikonou. Touha po čistotě a až andělském vzezření ženy zcela oprostila od sexappealu a touhy, alespoň teoreticky. Ženská krása byla považována za dar z hůry, na druhou stranu mohl půvab i za nemravné myšlenky. Ve středověku, kdy začala inkvizice trestat ženy za pletky s ďáblem, byl éterický vzhled zbavený veškeré erotičnosti právě tím, čeho chtěly ženy dosáhnout.

Středověká pravidla ženské krásy

Pravidla a požadavky má každá doba. I středověk svázal představy o ženském těle do „standardů krásy“. Těch bylo ze začátku jen sedm, ale později devět, osmnáct, a nakonec celých třicet. Ženské údy i vlasy měly být dlouhé, pleť zářivě bílá, plavé lokny pěstěné a tak dále.

Hygiena ruku v ruce se vzhledem

Hygienické nároky měli lidé středověku zcela jiné. A není se čemu divit. Nešlo jen o omezené technické možnosti doby. Ani středověcí léčitelé, ranhojiči či porodní báby neznali spojení mezi nečistotami na jejich rukou a vyšší mortalitou novorozenců nebo špinavou vodou a cholerou. Očista byla spíš věcí osobního komfortu i možností, a pokud vám nebyl dán do vínku panský nebo šlechtický stav, pak každodenní přístup k čisté vodě nebyl normou.
Překvapivě někteří již praktikovali například čištění zubů. Patrně nešlo o masově zažitou proceduru, ale ve svém receptáři Albík z Uničova popisuje, jak i čím čistit a bělit zuby. Takové počínání mělo předejít jejich zkažení a zničení. Zároveň nám tato informace napovídá, že vzhled a zdraví nebyly lidem lhostejné.

Jak ženy skutečně vypadaly?

Víme, že s hygienou to nebylo slavné, ale budiž. Líčidla a vylepšování vzhledu se nehodily pro počestnou pannu či provdanou paničku a selku už vůbec ne. Pokud byla dívka od přírody štíhlá, příjemné tváře a drobných rtů i nevýrazných rysů, měla našlápnuto k dokonalosti. Podívejte se, jak se běžně ženy oblékaly.

Zdroj: Youtube

Svůj éterický vzhled mohla každá žena ještě vylepšit oděvem světice a hlavně pokrývkou hlavy. Ve středověku ženy nosily na hlavě plachetku, která lemovala jejich obličej a zakrývala i krk. Později přišly do módy různé čepce, jež mohla dáma doladit závojem. Typický kornoutový čepec, který si vybavíte nejlépe ve spojení s bílou paní, se nazýval hennin. Oblíbený hennin se výborně vyjímal na vysokém čele. Dámy si proto holily vlasy, které vykukovaly mimo čepec, a uprostřed čela nechaly jen malý trojúhelník kadeří. Moc pěkné, co myslíte?

Zdroje: en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, www.worldhistory.org, www.bl.uk