Inkvizice používala nejrůznější mučicí techniky. Na rozdíl od světských soudců měli inkvizitoři téměř neomezená práva – mohli si například osobně vytipovat každého, koho podezírali z kacířství a sami pak mohli i rozhodnout o jeho osudu – o metodě, jíž bude použita i o životě a smrti.
Inkvizice používala nejrůznější mučicí techniky.
Fyzické mučení
K oblíbeným metodám patřilo například natahování na žebřík, zavěšení do výšky za ruce svázané za zády, waterboarding, španělské boty a palečnice, či mučení na skřipci. Na konci každé útrpné pouti stála v drtivé většině případů veřejná poprava. Metody byly různě variovány po celém světě, a vzhledem k pečlivosti inkvizice existují stohy záznamů o tom, jak byly výslechy vedeny. O to překvapivější je proto novodobý seriál BBC, který mnohé metody inkvizice zpochybnil.
Detailní záznamy
O metodách výslechů si navíc inkvizice vedla detailní záznamy. A navíc existovala i jakási příručka, podle níž měli inkvizitoři při mučení postupovat. Za tímto návodem stál papež Inocenc IV., jenž v knížce popsal i to, jak by měli inkvizitoři vypadat, jak sedět a jak by měl být vybaven prostor pro výslech.
Protože si církev dobře uvědomovala, že přiznání pod nátlakem fyzického mučení nelze brát jako upřímné, vězňům byl často poskytnut čas - spíče mezičas -, kdy si mohli své přiznání rozmyslet. Ale ani to jim nepomohlo, a tak se obviněný potácel v uzavřeném kruhu nejhrůznějších mučicích technik. Jeho konec byl většinou stejný - smrt.
O metodách výslechů si navíc inkvizice vedla detailní záznamy.
Opakování vedlo k zešílení
Jednou z těch metod, které doháněly vězně k šílenství, byla tzv. metoda gramofonové desky. Inkvizitoři obviněnému pořád dokola pokládali stejnou otázku. Zas a znovu, nic jiného, pořád a pořád, znovu a znovu. Navíc sami hodnostáři se u výslechu střídali, nenechali mučeného ani zamhouřit oka ani na chvilku, takže ten potom padl vyčerpáním, velmi blízko k šílenství. Proti této metodě nebylo obrany. Z některých tajemných filmů známe ony památné věty, jež znějí vězněným neustále v hlavě, zacpávají si uši ve snaze neslyšet a chytají se zoufale za hlavu.
Sporný dokument BBC
V roce 1994 britská stanice BBC natočila dokument Mýty o španělské inkvizici, ve kterém tvrdí, že mučíren a mučení bylo užíváno opravdu jen zřídkakdy. Argumentovala přitom tím, že třeba ve Valencii ze 7000 zadokumentovaných procesů se k děsivým praktikám přistoupilo jen ve dvou procentech případů, tedy ve 150.
Mučení přitom podle těchto pramenů netrvalo déle než čtvrthodinu, a pokud povaha věci vyžadovala druhé kolo trýznění, tak k němu došlo již v méně než jednom procentu případů. BBC zároveň nenašla pro svůj dokument žádný důkaz, kdy by byl člověk mučen více než dvakrát.
Proti argumentům BBC stojí naopak jiné skutečnosti, stohy dobových dokumentů a zaznamenaných svědectví... a také trochu selský rozum: Vždyť sám první velký inkvizitor Tomás de Torquemada byl tak velice nenáviděn, dokonce i u ostatního katolického světa, že musel poslat za svůj 15letý úřad tři výpravy do Říma, aby ho u papeže odprosily. O své zdraví a život se přímo fanaticky obával, a zcelaoprávněně. Kolem sebe přitom měl 50 jezdců a 200člennou elitní eskortu dokonale vycvičených vojáků, jež dbala na jeho bezpčí.
Ať už byly metody inkvizice jakékoli, svědectví o mučicích nástrojích se zachovalo mnoho.
Španělská inkvizice děsí na stovky kilometrů daleko do té míry, že proti ní protestuje celá řada papežů: Řehoř VIII. (1100–1187), Sixtus IV. (1414–1484), Alexandr VI. (1431–1503), Lev X. (1475–1521), Pavel III. (1468–1549) nebo Pius IX. (1792–1878). Takže se nezbývá nezeptat, proš se BBC snažila skutečost sdělit poněkud jinak?
Ať už byly metody inkvizice jakékoli, svědectví o mučicích nástrojích se zachovalo mnoho. Nemusí se přitom vždy jednat o fyzické útrapy. Právě metoda gramofonové desky je jednou z těch, kdy bylo daleko více ohroženo duševní a psychické zdraví jedince.
Zdroje:
