Jánošík přirozeně nemohl mít sílu za 200 mužů ani kouzelnou valašku. Dokonce mu ani nikdo v žádné krčmě nenasypal hrách pod nohy, drábové si pro něho přišli na základě udání do domu jeho kamaráda. Bylo jich asi třicet, takže triku s hrachem nebylo potřeba, přesile se nešlo ubránit.
Lupič, ale nikoli vrah
V té době bylo Jánošíkovi 25 let a zbojnickou bandu vedl teprve rok a půl. Za tu dobu stihl podniknout řadu loupežných přepadení, která však nebyla namířena proti vrchnosti, jak se tradovalo v minulém režimu. Zbojníci si vybírali snadnější, méně chráněné terče. Většinou osaměle cestující obchodníky, ale i vdovy a duchovní osoby.
Jánošík si přitom dával velký pozor, aby své oběti neohrozil na životě. Přesto během jedné akce někomu z hochů "ujela ruka" a postřelil faráře Juraje Vrtíka z Domaniže. Duchovní za měsíc svému zranění podlehl a Jánošíkova banda měla na svědomí vraždu.
Tato okolnost zbojníkovi u soudu výrazně přitížila, ačkoli tvrdil, že u zmíněného přepadení vůbec nebyl a nemůže zodpovídat za činy, které jeho druhové provedli na vlastní pěst. Soudci ho ale potřebovali potrestat vskutku exemplárně, aby zbojnictví z kraje jednou provždy vymýtili. Vraždu tedy Jánošíkovi "přišili", i když mu ji nemohli dokázat.
Hrůzné mučení a pomalá smrt
Soud proběhl ve dnech 16. a 17. března roku 1713. První den byl Jánošík vyslýchán a druhý den podroben mučení. Začalo se vpichováním ostrých hrotů pod nehty, drcením prstů na rukou a pálením chodidel. Tyto praktiky byly ve své době považovány za "lehčí formu mučení". Tou těžší bylo natahování na skřipec, při kterém se mučenému vykloubily končetiny a zpřetrhaly šlachy. Jánošík neunikl ani této krutosti. Popraven byl hned týž večer, protože se soudci obávali, že by se nemusel dožít rána.
Není jisté, nakolik ještě vnímal okolí, když ho zavěsili na hák za levý bok. Mrtev ale ještě nebyl a smrt ho z ukrutných bolestí vysvobodila teprve po dvou až třech dnech. Hák byl do odsouzence vpraven mezi žebra, aby neporušil životně důležité orgány a způsobil "jen" krvácení do břicha. "Byla to velmi bolestivá a zdlouhavá poprava," uvedl prof. Ján Holák (1907 – 1988) ve svém spisu o feudálním soudnictví. Mladí a zdatní muži Jánošíkova typu podle něj na háku umírali mnohem pomaleji než starší a méně silní zločinci.
Ačkoli byl Jánošík vlastně jen obyčejný lupič, jedno se mu upřít nedá: přes strašlivé mučení neprozradil své druhy, kteří se dosud schovávali v horách. Soudcům nadiktoval jen jména mrtvých.
Zdroje: video.sme.sk, www1.pluska.sk, zivot.pluska.sk
Sledujte nás v Google Zprávách