Jánošík přirozeně nemohl mít sílu za 200 mužů ani kouzelnou valašku. Dokonce mu ani nikdo v žádné krčmě nenasypal hrách pod nohy, drábové si pro něho přišli na základě udání do domu jeho kamaráda. Bylo jich asi třicet, takže triku s hrachem nebylo potřeba, přesile se nešlo ubránit.

Lupič, ale nikoli vrah

V té době bylo Jánošíkovi 25 let a zbojnickou bandu vedl teprve rok a půl. Za tu dobu stihl podniknout řadu loupežných přepadení, která však nebyla namířena proti vrchnosti, jak se tradovalo v minulém režimu. Zbojníci si vybírali snadnější, méně chráněné terče. Většinou osaměle cestující obchodníky, ale i vdovy a duchovní osoby.

Jánošík si přitom dával velký pozor, aby své oběti neohrozil na životě. Přesto během jedné akce někomu z hochů "ujela ruka" a postřelil faráře Juraje Vrtíka z Domaniže. Duchovní za měsíc svému zranění podlehl a Jánošíkova banda měla na svědomí vraždu.

Tato okolnost zbojníkovi u soudu výrazně přitížila, ačkoli tvrdil, že u zmíněného přepadení vůbec nebyl a nemůže zodpovídat za činy, které jeho druhové provedli na vlastní pěst. Soudci ho ale potřebovali potrestat vskutku exemplárně, aby zbojnictví z kraje jednou provždy vymýtili. Vraždu tedy Jánošíkovi "přišili", i když mu ji nemohli dokázat.

Hrůzné mučení a pomalá smrt

Soud proběhl ve dnech 16. a 17. března roku 1713. První den byl Jánošík vyslýchán a druhý den podroben mučení. Začalo se vpichováním ostrých hrotů pod nehty, drcením prstů na rukou a pálením chodidel. Tyto praktiky byly ve své době považovány za "lehčí formu mučení". Tou těžší bylo natahování na skřipec, při kterém se mučenému vykloubily končetiny a zpřetrhaly šlachy. Jánošík neunikl ani této krutosti. Popraven byl hned týž večer, protože se soudci obávali, že by se nemusel dožít rána.

Zdroj: Youtube

Není jisté, nakolik ještě vnímal okolí, když ho zavěsili na hák za levý bok. Mrtev ale ještě nebyl a smrt ho z ukrutných bolestí vysvobodila teprve po dvou až třech dnech. Hák byl do odsouzence vpraven mezi žebra, aby neporušil životně důležité orgány a způsobil "jen" krvácení do břicha. "Byla to velmi bolestivá a zdlouhavá poprava," uvedl prof. Ján Holák (1907 – 1988) ve svém spisu o feudálním soudnictví. Mladí a zdatní muži Jánošíkova typu podle něj na háku umírali mnohem pomaleji než starší a méně silní zločinci.

Ačkoli byl Jánošík vlastně jen obyčejný lupič, jedno se mu upřít nedá: přes strašlivé mučení neprozradil své druhy, kteří se dosud schovávali v horách. Soudcům nadiktoval jen jména mrtvých.

Zdroje: video.sme.sk, www1.pluska.sk, zivot.pluska.sk