V posledních letech před svým skonem začínal být Stalin čím dál tím více podezřívavý. Přispěl k tomu infarkt, který ho postihl roku 1945, a od té doby bylo jeho zdraví nalomené a vůdce se bál o svůj život.

Spiknutí lékařů

Téměř žádný lékař se u něj navíc příliš dlouho nezdržel. Ty nejlepší totiž za jejich výroky nechal postupně uvěznit a poslat do gulagů. Roku 1951 mu například jeden lékař řekl, že má odpočívat a méně pracovat. Stalin ho nechal zatknout a přitom ho obvinil, že o něm předával zprávy britskému zpravodajství. Nakonec většinu židovských lékařů obvinil z vražd nejvyšších sovětských úředníků. Mluvil o „spiknutí lékařů“. (Zdroj:www.smithsonianmag.com)

Na konci svého života pak k sobě nechtěl pouštět nikoho jiného, než čtyři blízké přátele, pomahače a členy politbyra. Patřil mezi ně nejpravděpodobnější Stalinův nástupce Georgy Malenkov, šéf tajné policie Lavrenti Beria, politik Nikita Chruščov a ministr obrany Nikolaj Bulganin (někdy je místo něj zmiňován Vyacheslav Molotov).

Poslední Stalinův den

O 28. únoru 1953 se vedou mnohé zvěsti. Ten večer měl jako obvykle Stalin schůzku se svými posluhovači. Když se s ním pak nad ránem loučili, měl prý diktátor překvapivě dobrou náladu. Ale opravdu to tak bylo? Malenkov, Berja a Chruščov byli mazaní Rusové, kteří velice dobře věděli, že s jejich vůdcem není něco v pořádku a nemá už moc času. Spekuluje se tak, že ho mohli na osudné večeři společně otrávit.

Když se pak následující den Stalin nikomu neozýval, všichni čekali. I když to bylo zvláštní, protože běžně zvonil, když chtěl přinést jídlo, tak ho nikdo nešel zkontrolovat. Proč? Příliš se ho báli. Přece byl diktátor ve svých soudech impulzivní. Zatýkání a popravy běžely jak na běžícím páse, přičemž v bezpečí nebyli ani ti nejbližší přátelé a kolegové.

Když se kolem 22:30 dlouholetá služebná odhodlala vstoupit do vůdcovy komnaty, našla ho tam ležet na zemi ještě v pyžamu. Nikdo nevěděl, co má dělat. Nakonec diktátora přenesli na pohovku a přikryli kobercem.

Pověst mu přivodila smrt

Pravdou je, že Stalinovi podřízení byli pod takovým tlakem, že strávili sedm hodin jen úvahami o nejbezpečnějším postupu. Lékaře nakonec zavolali až další den ráno. Kvůli nedostatku odborníků pak museli volat i uvězněné kremelské lékaře a nezkušené praktikanty. Paradoxem je, že pokud by byla vůdci poskytnuta náležitá lékařská péče, tak by přežil. Jeho smrt je tak téměř jeho vlastní chyba. (Zdroj:www.vulture.com)

Oficiální oznámení hovořilo o mrtvici a krvácení do mozku. Sovětský vědec z Yaleovy univerzity Jonathan Brent však odhalil, že opravdu mohlo jít spíše o otravu. Objevil totiž tajné zprávy od lékařského týmu, který se staral o umírajícího Stalina. Zmiňovali se v ní o krvácení do žaludku, které nebylo popsané v oficiální zprávě. Takový průběh může značit předávkování warfarinem. Hlavním podezřelým z otravy je potom Berija, který údajně svému příteli řekl, že „všechny zachránil“.

Své ambice odstranit vůdce však měli všichni politici, včetně Chruščova, kteří chtěli převzít vládu. (Zdroj: slate.com)

O této šokující události pojednává satiristický film Smrt Stalina. Ač není úplně historicky přesný, dokázal vystihnout nejzajímavější momenty Stalinovy smrti. Tvůrci nevynechali ani údajné pomočení bezvládného diktátora, ani následný boj o moc. Ve filmu se tak podařilo vystihnout absurditu, kterou skon tak obávaného člověka vyvolal.