Svůj první „let” uskutečnila jako sedmiletá. Se svým strýčkem vyrobila rampu, umístila ji na střechu kůlny, posadila se do dřevěné krabice a odrazila se. S pohmožděným rtem a roztrhanými šaty po dopadu zvolala: „Ach, Pinge, já byla opravdu ve vzduchu!”
Na střední škole si Amelie vedla sešit s novinovými výstřižky o úspěšných ženách v převážně mužských oborech, včetně filmové režie a produkce, práva, reklamy, managementu a strojírenství. Tyto příběhy ji fascinovaly. Také chtěla být užitečná a něco dokázat. V roce 1917 proto začala pracovat u Červeného kříže jako asistentka zdravotní sestry ve vojenské nemocnici ve Spadině.
Amelie Earhart
Roky ubíhaly a zdálo se, že mladá žena na letadla a letectví naráží na každém kroku. Nevynechala žádnou přehlídku nebo výstavu. 29. prosince roku 1920 se jí však změnil život. Absolvovala desetiminutový vyhlídkový let. Jako by se vrátila na střechu kůlny a opět seděla ve svém provizorním kokpitu. „Když jsme se ocitli ve výšce kolem 70 metrů, věděla jsem, že být ve vzduchu je můj osud,” řekla.
Amelia Earhart stojící před Lockheed Electra.
Příští měsíc již absolvovala první hodiny létání. Ostříhala si vlasy, začala nosit kalhoty, koupila si kožený kabát. 16. května 1923 se stala 16. ženou ve Spojených státech, jíž Mezinárodní letecká federace vydala pilotní průkaz. Od té doby z letadla téměř nevylezla. Angažovala se navíc v různých spolcích a psala sloupky do bostonských novin. Stala se místní celebritou.
Její hvězda měla stoupat dál. „Chtěla by ses stát první ženou, která přeletí Atlantik?” zeptal se jí kapitán Hilton H. Railey jednoho dubnového odpoledne v roce 1928. Měla doprovázet pilota Wilmera Stultze a druhého pilota/mechanika Louise Gordona. Amelie nečekala ani minutu a na nabídku kývla. Po přistání se jí dostalo bouřlivého uvítání. Začalo se jí přezdívat „královna vzduchu”. Absolvovala přednáškové turné, vydala knihu, byla tváří několika značek a sama navrhovala praktické, ale slušivé oblečení pro ženy.
První žena…
Během dalších let si na své konto připsala několik prvenství a rekordů. Jako první žena letěla přes severoamerický kontinent a zpět, vytvořila světový výškový rekord, stala se první prezidentkou organizace pilotek The Ninety-Nines a zcela sama přeletěla Atlantik. Chtěla však víc. Počátkem roku 1936 proto začala plánovat let kolem světa.
První pokus, který byl odstartován 17. března roku 1937, se nezdařil. Na letadlu se poškodilo snad vše, co mohlo. Amelie se však nevzdala a 1. června opět vzlétla. O den později, kolem 17. hodiny hlásila, že se nachází poblíž ostrovů Nukumanu v Tichém oceánu, ve výšce 7 000 stop. Poté, jako by se po ní slehla zem.
Kde je Amelie?
Nikdo to nechápal. Kam se pilotka i s navigátorem Fredem Noonanem ztratila? Lidé prohledávali pláže, laguny i ostrovy. Nic. Předpokládá se, že pátrání námořnictva a pobřežní stráže stálo 4 miliony dolarů. Do té doby to byla nejnákladnější akce tohoto typu v historii USA. Úsilí bylo oficiálně ukončeno 19. července 1937.
Objevila se řada teorií, co se v ten osudný den stalo. Mezi všeobecně uznávané patří, že letadlu došlo palivo a zřítilo se do Pacifiku. Někteří badatelé věří, že posádka drsné přistání přežila, avšak později všichni zemřeli hladem a žízní. Podle odborníka na rozpoznávání tváří Kenta Gibsona ale existuje důkaz, že k žádné tragédii možná ani nedošlo.
Kde je Amelie?
V americkém Národním archivu se totiž našla fotografie, zachycující skupinku lidí v přístavu atolu Jaluit, jenž paří k Marshallovým ostrovům. „Po porovnání délky trupu, střihu vlasů, obličejových rysů a tvaru nosu mohu říct, že žena sedící na molu je Amelie a muž, jenž sleduje vodu je Noonan,” říká Gibson. Snímek tak může potvrdit výpovědi svědků, kteří tvrdili, že letadlo viděli přistávat. Dvojice pak mohla být zajata japonskou armádou.
I tato hypotéza má však trhliny. „Objevený obrázek není datovaný a nejsou na něm vojáci, jež by měli zajatce hlídat,” argumentuje historik Ric Gillespie. Zmizení Amelie Earhart a navigátora Freda Noonana je tak stále jednou z největších záhad 20. století.
Zdroje: www.edition.cnn.com, www.bbc.com
