Pro styk s krví však měli kati ve společnosti podřadné postavení. Veřejností byli vnímáni jako tzv. snížení lidé, bydleli na okraji měst, kde byla i katovna. Ani jejich manželky a děti to neměly lehké, takže bylo časté, že se toto povolání dědilo z toce na syna. A to i včetně schopnosti léčit. Otec chlapce vše naučil a ten měl jistotu, že bude zaměstnán a dobře placen. Vznikaly tak celé dynastie mistrů popravčích.
Pomáhali lidem, ale ti je nenáviděli
Nejčastěji kati léčili běžné nemoci u prostého lidu, který si nemohl dovolit lékaře, a dokonce i trhali zuby.
Prameny tvrdí, že v roce 1582 Matěji Dušickému z Pardubic zhnisala noha a trápil se takovou bolestí, až požádal městkou radu, aby si mohl nechat nohu uříznout, či doslova „aby mu od mistra popravního uťata byla“. A tak se také stalo.
Kati totiž díky své profesi znali velmi dokonale lidské tělo, takže mohli léčit zlomeniny, vraceli klouby na své místo, amputovali, a dokonce zvládli i výrobu mastí, lektvarů a léčivých vodiček. Ale ani to jim nepomohlo.
K mučení na Jidášově stolici potřeboval kat více pomocníků.
Podřadné postavení ve společnosti
V kostele i v hospodě měli kati i jejich rodiny podřadné postavení - seděli na zvlášť určených místech. A dokonce i ti, kdo s nimi kamarádili nebo se jen stýkali, sami riskoval ztrátu cti a postavení.
Kati přitom vydělávali velmi dobré peníze a v městské hierarchii podléhali přímo městskému rychtáři.
Povolání jako každé jiné
Přitom katovské povolání bylo stejné jako každé jiné: v Čechách se kati „na plný úvazek“ objevili až ve 13. století, což souviselo s rozvojem měst a městským právem. Do té doby hrdelní a jiné tresty vykonávali vojáci pověření majitelem panství.
Městská chudina tehdy tvořila poměrně početnou skupinu obyvatel středověkých měst a žili skutečně skromně, ne-li v bídě. Vydělané peníze většinou stačily pouze na pokrytí základních životních potřeb. Města se hemžila žebráky.
Ač byl na tom kat finančně velice dobře, i on byl v hierarchii řazen právě na úroveň těchto „podřadných lidí“, obdobně jako prostitutky.
Hlavním úkolem mistra ostrého meče bylo vykonávat popravy lidí odsouzených k trestu smrti, ale i mučit odsouzené nebo vykonat právo útrpné a vymáhat při výslechu přiznání od obžalovaných.
"Extra" povinnosti, malá obliba
Přestože byli kati nezbytnou součástí měšťanské společnosti, nikdy nebyli přijati mezi plnoprávné měšťany. Kromě extra míst na veřejných prostranstvích museli často chodit v černém oblečeni, nebo být viditelně označeni. I do města směli vstupovat pouze jim vyhrazenou fortnou – katovskou brankou.
Při práci katovi pomáhali jeho pacholci, a dobré katy si města mezi sebou často půjčovala. Vedle povolání kata vykonávali kati i práci pohodného (rasa), úklid stok aj. Takže i když si přišli na slušné peníze, byli vyvrhely společnosti.
Plat katů se přitom město od města různil: Většinou dostávali týdenní plat a poté byli placeni za každý vykonaný úkon (popravu, výslech, mučení atd.) další částku, která byla stanovena podle náročnosti.
Pokud jste si tedy mysleli, že kati byli násilníci a zvrhlíci, kteří si libovali ve smrti, opak je pravdou. O tom svědčí i příběh Jana Mydláře, který se, coby lékař, chtěl účastnit pitvy, ale kvůli svému povolání byl vykázán ze sálu.
Zdroje:
cs.m.wikipedia.org, www.extrastory.cz, www.novinky.cz, www.stoplusjednicka.cz
